Zlomený meč
"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
Článek Náhled do nitra Mečounovy duše II
Komentáře k článku: Náhled do nitra Mečounovy duše II
eithne: Jo, tohle nikdy nezklame. Kdysi jsem takový článek taky psala (ehm... před sedmi lety 
ten čas nějak letí...) - místo volených dat jsem opisovala vždycky první zápis z každého sešitu, ve kterých deníky mám: http://eithne.pise.cz/93-dvanact-let-v-jednom-clanku.html
Díky, fakt jsem se těšila, co tam budeš mít 
cayenne®blbne.cz: Díky za sdílení osobních zápisů. Nevím, jestli bych se mohla odvážit něčeho podobného. Na svůj deník si obvykle vzpomenu právě v době, kdy mám nějakou krizi, ze které se potřebuji vypsat a vybrečet. A taky tam mívám dlouhé pauzy - obvykle v době, kdy jsem výjimečně žádnou krizi neměla
imperatrice: Zajímavej nápad! 
Já svoje deníky vyházela. Proč - páč jsem jeden otevřela a přečetla jsem si něco, na co jsem si opravdu nechtěla vzpomenout. Věděla jsem, že dál už nechci vědět vůbec nic, a letělo to.
zlomenymec: 
Já se snažím psát si a pamatovat i to zlé, protože to je koneckonců taky součást života. I když se mi to pak zpětně taky čte docela těžce, ale co už. A taky je pravda, že nějaká extra velká traumata jsem nezažil...
hroznetajne: Mě pobavilo to "Mé budoucí já", protože úplně přesně tu stejnou frázi říkám ve svých video denících 
.
Já si deníky vždycky po dopsání zapečetím, takže si je zpětně nepročítám a někdy mě to mrzí. Ale já tak nějak tuším o čem jsem psala a zatím se mi do toho moc nechce. Navíc mě ti pečetě uklidňují v tom, že se mi v tom nikdo nehrabe. Ale plánuji je všechny otevřít kolem šedesátky, pokud se jí dožiji .
iva: He he, přiznám se. Mělo to bejt 1. 9. 2009, ale přeťukla jsem se
Ten den šly holčičky prvně do školky. Byli jsme hrdí, stateční, dojatí... přesně za hodinu nám volala učitelka, že má Mladší průjem jak hrom a prosrala všechno náhradní oblečení a ať si jí laskavě ihned vyzvedneme. Nijak mi nevěřila, že ráno byla malá úplně v pohodě a nepomohlo ani, že Starší byla bez průjmu 
Tak mě zajímalo, jak se s tímhle dnem popasoval někdo jiný
Co ucho, už dobrý?!
zlomenymec: Tak to mohl být opravdu zajímavý den konkrétně tenhle den tam stejně nemám, další zápis je až v srpnu/listopadu
Ucho už snad dobrý, ještě ho pro jistotu šetřím :O
myfantasyworld: Zajímavý nápad takhle publkovat napsané věci z deníku.
Já si píši deník vždy jen chvíli, pak přestanu. Píšu si hlavně to, co jsem během dne dělala.
Zaujala mě zmínka o The Longest Journey. Tu jsem sice nehrála, ale hrála jsem Dreamfall, na základě toho jsem sice před nějakou dobou uvažovala, že bych si zahrála i The Longest Journey, ale nakonec jsem začala hrát jiné hry.
zlomenymec: TLJ 1 si určitě zahraj, aspoň to zkus, je to fakt hrozně pěkný Dreamfall už je úplně někde jinde, je to úplně jiná hra (ale taky mě hodně bavil)...
rebarbora: Hezká exkurze O příštím výročí si snad stihnu napsat i o nějaké konkrétní datum 
Jinak tě obdivuju, že si deník píšeš už takovou dobu - já to zkoušela kdysi v pubertě, ale dlouho jsem u toho nevydržela
tlapka: Uši jsou zákeřné. Když mi vytrhli osmičky, skoro dva týdny mi střílela bolest do ucha při každém polknutí. Myslela jsem, že zešílím.
Zajímavé, fakt že jo. Víš, že jsi asi jediný chlap, o kterém vím, že by si psal deník? Přijde mi to spíš jako ženská činnost, a to je škoda, jsi toho živým důkazem. Mě hodně mrzí, že si sice píše dlouhodobě, ale ve velmi velkých intervalech... ten tvůj má očividně mnohem větší vypovídací hodnotu.