Práce a tak

Jenom sem hodím takový menší update, jak to dopadlo s mým dilematem ohledně práce :)

Jak možná víte, nedávno jsem tu psal, že bych měl teoreticky šanci stát se vrchním ministerským radou na jednom z ministerstev :D Kamarád z VŠ mě lanařil, že prý bych se tam dost hodil. Moc pěkný plat a benefity, co vám budu povídat, jen náplň práce jsem pořád tak nějak neznal. Měli tu pozici vypsat v lednu.

V lednu jsem to teda docela dost řešil, protože v současné práci toho bylo až nad hlavu. No, ono toho bylo až nad hlavu asi tak od srpna 2017. Což by samo o sobě tak moc nevadilo, kdyby to nebyla práce, která by mě tak strašně nenervovala. Není nic horšího než práce s lidma, kteří nejsou schopni vám něco správně poslat.

Takže jsem nad tím docela dost přemýšlel a protože jsem férový, hned druhého ledna jsem to řekl i šéfovi - že nevím, jestli má smysl mu tam podepisovat smlouvu na neurčito, když váhám, jestli nepůjdu jinam (smlouvu na neurčito mi nabízel od ledna, přitom rok tam budu až na konci března :D)

Šéfa to upřímně dost vyděsilo, to mi potom vykládal, že z toho byl špatnej :D Já mu to věřím, ten kolektiv je tam fajn a teď to tam docela šlape. Ale co naplat, když se do té práce netěším a občas bych nejradši někoho vyhodil z okna?

Nakonec to dopadlo tak, že jsme vzali do týmu novou kolegyni, která převezme moji agendu, zatímco já se posunu jinam a budu mít MNOHEM méně práce, která mě štvala, a budu mít víc práce, která mě tolik neštve :D Ideální, i když jsem pořád chtěl jít na to ministerstvo aspoň na pohovor, abych věděl co a jak.

No, nakonec mi teda kámoš řekl, že tam na to místo už někoho vzali.

Tím se mi docela ulevilo, protože mě to aspoň zbavilo toho dilematu (co když by se mi dle popisu ta pozice na ministerstvu líbila??). Není nic horšího, než když se v něčem zásadním rozhodnete, a pak přemýšlíte co by kdyby.

Takhle je to mnohem snesitelnější.

Kolegyně, kterou jsme nabrali, je fajn, i když zatím bohužel může v práci být jen tři dny v týdnu, protože má ještě nějakou brigádu. Takto to bude asi do konce března.

I tak mi tam dost (fakt dost) pomáhá a ačkoliv je vysvětlování co a jak dost náročné (to si pak člověk uvědomí, CO VŠECHNO tam vlastně má na starosti), je hodně schopná, takže to stačí vysvětlit jednou a už se o to víceméně nemusím starat.

Nejlepší bylo, jak k nám přišla starší paní z účetního oddělení (neskutečně vypsychlá a vynervovaná ženská, ale moc se jí nedivím) a já jí kolegyni představil s tím, že přebírá moji práci.
A ona na to: "Takže ty už ty sračky řešit nebudeš??" Ano, celkem to vystihla :D Kolegyni jsem pak uklidňoval, že tak zlé to není. Nerad lžu, ale někdy to jinak nejde :D

Takže co se práce týče, zatím (!) je to tam už lepší a bllýská se na lepší časy. Aspoň si to teda naivně myslím.

Všechno ostatní stojí ale víceméně za houby, takže po sobotním článku o veselých historkách z autoškoly sem asi začnu házet články o knížce Vztáhnout na sebe ruku (Rozprava o dobrovolné smrti) od Jeana Améryho, kterou jsem teď začal číst :D

Tož zatím!

Skladba, která je tematicky úplně mimo, ale hrozně se mi líbí
Prey - Everything is going to be okay