"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

radus: Záměrně nečtu komentáře A možná jdu s kůží na trh... Moc tě nepotěším, ale záleží na okolnostech. Jako dobře vychovaná žena bych řekla: NIKDY! Ale... Ono se to tak někdy prostě stane. Jeden můj dávný kamarád mi hodně dlouho vyprávěl o svém kamarádovi a říká: "Až se poznáte, neřeknu ti, že je to on a vsaď se, že tě sbalí." No a stalo se. Se vším všudy. Jak se objevil, tak taky zmizel. Od té doby jsme ho ani já, ani můj kamarád neviděli. Ale stálo to za to.

Pusa na prvním rande mě neurazí nikdy. Myslím tím pusu, ne že mě borec zlomí v pase, hodí do hlubokého záklonu a líbá mě 20 minut I když