"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

boudicca: Jéje, to je aspoň zábavné téma!

Svůj postoj bych shrnula asi tak, že když s někým spím, tak to nutně neznamená, že s ním chci i chodit. Pro mě jsou to dvě do značné míry oddělitelné věci. Do randícího režimu se přepínám, až když jsem si jistá, že je to ten pravý a jsme k sobě dostatečně kompatibilní. A to rozhodně není někdo, koho znám ze dvou tří hodinových schůzek v kavárně.

Přiznávám se, že celý ten koncept tradičního randění moc nechápu. Jít s někým cizím do kina, po první schůzce očekávat pusu a po druhé sex.. Brrr, mám osypky. Přehoupnutí z kamarádství do chození, eventuálně z kamarádství s výhodami, mi přijde mnohem přirozenější.