Zlomenymec | Hrdost a sláva

Nadpis jsem si půjčil z filmu s Edwardem Nortonem, protože mě lepší nadpis nenapadl :D

Byl jsem teď víceméně týden nemocný. Cítil jsem to už minulý týden, takže jsem byl připravený a lil jsem do sebe šalvějový čaj, co to dalo (trochu mě bolelo v krku). O minulém víkendu jsem tak pořád ležel a pil a pil a odvolal autoškolu a nakonec si i vzal v pondělí volno.

Cítil jsem, že to ještě není ono, ale v práci je toho tolik, že jsem jel v úterý do práce.

No, ve středu mi tam všichni říkali, že vypadám špatně, takže jsem zase jel domů a ve čtvrtek a pátek měl dovolenou.

Už je mi dobře, ale zítra se tam fakt netěším. Blbé dva dny, ale té práce se tam za tu dobu určitě nahromadilo dost.

Vždycky jsem nesnášel, když lidi chodí do práce nebo do školy nemocní. Dělal to můj táta, který si bral volno fakt jen v akutních zdravotních případech, a mnohdy ani to ne. Ten do práce prostě chodil pořád. Připadalo mi to trochu jako ješitnost, jakože si nedokázal přiznat, že by se to tam bez něj chvíli neobešlo. Taky to neprospívá zdraví, že.
A navíc je pak člověk i roznašečem té nemoci.

No, táta se díky svému zdravotnímu stylu nedožil 55, takže můžu s klidným svědomím říct, že mu to za to asi nestálo (nebyl majitelem ani spoluvlastníkem, "jen" zaměstnancem")

A přesto jsem tam v to úterý jel, i když mám tohle všechno v blahé paměti.

Ilustrační písnička, zdroj: Zakázané internety

Je tam toho poslední dobou moc (poslední dobou myslím asi tak od srpna). Měla sice nastupovat nová kolegyně jako posila do našeho mančaftu, kterou jsem měl zaučovat, ale ta si to v neděli rozmyslela (takže hledáme někoho jiného)

A taky jsem měl takový blbý pocit, že ty věci za mě tam budou muset řešit kolegyně. Z toho jedna měla dva týdny dovolenou kvůli státnicím, takže se toho teď na ni taky navalilo dost, a ta druhá byla po těch dvou týdnech zaskakování taky docela vyšťavená. Já za ni zaskakoval taky, ale ne tolik...

Takže to bylo spíš o tom, že mi bylo blbý tam nechat kolegyně ve zbrani samotné.

Chm, chm. Nakonec to stejně nepomohlo, i když bych to tam asi vydržel i ten čtvrtek a pátek. Ale je fajn mít šéfa, který vás sám od sebe pošle domů s tím, že se to tam nějak zvládne. Pokud budu odcházet (zatím žádné nové info nemám, ta pozice asi ještě není vypsaná a já budu navíc teď ve firmě přestupovat jinam, trochu "výš"), tohle mě bude štvát - že jsem opustil fakt fajn kolektiv a šéfa.

...

...

...

Ale stejně se mi tam zítra fakt nechce :D

A jak to máte/děláte vy? Můžete být v klidu doma, když jste nemocní? Nebo to přecházíte? Nebo nemocní nebýváte? Už kolik let si říkám, že se začnu otužovat...