"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

imperatrice: Dobrý skutky, při kterých neskáču radostí, teď dělám pro mámu. Opravdu potřebuje pomoct s babičkou. To dělám vyloženě z pocitu "měla bych". Ale vím, že pro ni to má nezměrnou hodnotu, a tak v tom budu pokračovat. Myslím, že i ona se stará o svojí mámu, protože "by měla", ne pro ten pocit plesání v srdci. Člověk se někdy musí upozadit, i za cenu vlastního dostání se do stresu, nepříjemných situací atd.

Taky jsem jednu dobu marketingově pomáhala kamarádce (víceméně zadarmo). Ale jakmile mi to začalo opravdu lézt na mozek, postupně jsem tuto pomoc ukončila - a jako by ze mě spadly okovy.