"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

hroznetajne: 1812 jsme hrávali v orchestru (myslím, že tu první část, předehru) a co si pamatuji, tak jsem ji nesnášela, protože byla děsně těžká a nebavila mě nacvičovat . Ani jsme to nikdy nedotáhli do konce, skoro nikdo to nedával technicky .

Kanón jsme teda neměli, ale měli jsme kovadlinu (ne na 1812).

(V jako Vendeta je podle tebe nepovedená?)