"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

radus: Mečoune, ty jo... Co děláš špatně? Takto virtuálně jsi k sežrání. Konec konců sleduj, kolik bab tě čte a potažmo zbožňuje.

Pročetla jsem i komenty, ačkoliv si to většinou zakazuju Budu muset nakouknout na blog Mow, to mě fakt zaujalo... A asi jako od chlapa vezmeš ty rady taky trochu jinak než od hejna ženCkých, že? A někde v odpovědi pro Boudicu mě tak jako ťuklo něco, co zavání takovým tím "Ale já prostě nedokážu být sám." Tahle věta kdysi padla na krizové intervenci a fakt skvělá baba, která nás učila nám tehdy dost drsně otevřela zraky: "Nemůžeš být sám? Jakože ty sám se sebou? Takže ty nevydržíš sám se sebou a někdo jiný to má vydržet???" Je to klíč... A opisuje to i to "vysílané zoufalství". Týpek, který plaše pokukuje a vyloženě hledá je ten, ke kterému přisednu, nechám ho vyplakat na rameni a při troše štěstí z nás budou kamarádi a tím to hasne. Naopak ten, který nic neřeší, vypadá, že vlastně nic nechce a je naprosto spokojený tak, jak je... Jooo, hochu, to je výzva!!!

No a z mého vlastního ranku... Člověk si pořád říká, jak ten protějšek chybí k absolutnímu štěstí. Pak protějšek přijde, ale spolu s ním stejně vzniká spousta věcí, které musíš řešit a i když je to zatraceně dobré, tak stejně zase něco řešíš a snažíš se o dosažení nedosažitelného Tak jen abych tě uklidnila.