"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: 1) Jasně, optimismus především
2) To mi připomíná jeden australskej (?) domorodej kmen, kterej se loučí "dnes neumřeš"- čili já zajístím, že dnes neumřeš. Když chceš být hoodně zdvořilá, tak řekneš "zítra neumřeš" a když chceš být opravdu nejWíc zdvořilá, tak řekneš "do týdne neumřeš". A když řekneš "do roka neumřeš", tak je to bráno za velkou urážku Jak bys totiž mohla něco takového zařídit?

3)Z. Budu si to pamatovat
4) Díky, thank you, arigato, gracias...
5) On je problém v tom, že neumírají jen staří kmeti