Nemám co dělat. Huh.
Je to takový ten pocit, když jste zvyklý být víceméně imrvére ve stresu, a ten je najednou... pryč. Nemáte důvod se strachovat, dělat si starosti a tak. Takže pak máte v srdéčku takové podivné prázdno a nevíte, co dělat, protože máte nějak moc času a upřímně, ani jste nepočítali s tím, že se ve studiu dostanete tak daleko.
Asi takhle nějak
Když jsem měl odevzdanou diplomku, stejně jsem se nervoval a pořád kontroloval, jestli náhodou nepřišly posudky.
Když přišly posudky, nervoval jsem se s obhajobou.
Teď by byl další logický krok nervovat se se získáním práce, ale asi je to patrně ještě moc brzy. Jó, to za pár týdnů... :D
Prostě nemám co dělat. Nemám se čím stresovat, a to mi vadí. Ta zátěž. Hm. Možná bych se mohl vrátit k starému dobrému depkaření kvůli mému, řekněme, nevyhovujícímu osobnímu životu? To je vždycky sázka na jistotu :D Jo, asi to tak udělám. Aspoň nebude nuda :D
V práci, kde jsem byl zvyklý vždycky číst/dělat něco do školy, si čtu beletrii. Fakt fakt nezvyklý pocit!
Co se týče druhé návštěvy pracovního úřadu, ta už dopadla o poznání lépe. Úřednice tam na mě byly víceméně zdvořilé, až milé (!!!) a paní poradkyni jsem trochu rozesmál, když nemohla v databázi najít můj magisterský obor ("Ale ta škola fakt existuje!")
Co se týče práce, tak mi řekla, že bych si měl udělat řidičák. Jako... já vím, ale... nějak... se toho... prostě... bojím. No. :D A kromě toho, já chci pracovat někde v teple, v suchu, bez toho, abych musel zvedat něco těžkého a ideálně bez styku se zákazníky/klienty atd. Prostě zašitej v kanclu s pevně stanovenou pracovní dobou. Žádný dynamicky se rozvíjející kolektiv, žádná týmová hra (byť nějaká spolupráce je pochopitelně potřeba), žádný tah na branku, žádná odolnost proti stresu, žádná chuť překonávat stále nové a nové výzvy. Takže... k čemu by mi v takovém ideálním místě byl řidičák? :D
Navíc mi řekla, že bych asi měl jít do Prahy :D Na což jsem teda přišel i bez ní. Dneska jsem třeba odpověděl na 10 inzerátů. Všechny z Prahé :D A jako... jezdit autem po Praze se mi ECHT nechce.
Rozhodl jsem se nejdřív si najít nějakou fajn práci (:D) a až s ohledem na adresu práce si hledat byt, resp. spolu/bydlení. Můj plán je takový, že bych nějaký ten měsíc (maximálně rok) byl v takovém podnájmu, dokud nebude jisté, že si mě v té práci nechají. Pak by byl čas ohlédnout se po něčem vlastním a když budu mít štěstí, snad znova trochu spadnou ceny hypoték a bytů a tak.
Heh. Hypotéka, vlastní bydlení. Já už jsem asi fakt dospělej (psychicky), že takový věci řeším :O (upřímně, bylo už na čase :D)
Dělal jsem si pořádek v papírech do školy (a dělal zálohu elektronických dokumentů) - těch papírů za těch 6 let ani moc nebylo, ale elektronicky mám zálohováno přes 20 GB :D Takže vzpomínací článek o mém studiu možná napíšu :P :D