"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

atraktivnistrasilka: Takže mám vytáhnout jednu z těch mnoha krabic co mám pod postelí a najít v ní ten nejzamilovanější dopis, který jsem ti již před několika měsíci napsala? Místo podpisu s rudou rtěnkou na rtech papír políbit, ten dopis parfémem navonět, vložit do růžové obálky, tu obálku zalepit voňavým lepidlem? Do adresy, kterou z čisté zamilovanosti vystalkuji, psát nad měkké i místo teček srdíčka? A až jej do schránky házet budu, na tebe mám vzpomínat, a až ten dopis svému osudu ve schránce ponechám, vzhlédnout k obloze a tvoji existenci oslavovat? A až domů kráčet budu, jako omámená půjdu, neb tohle přesně se mnou tvé jedinečné charisma dělá...

Tak co?