Já se musím přiznat, že nehorázně zevluju. Od 24. do 26. jsem byl v podstatě imrvére zalezlej v peřinách v obýváku na gauči, kde jsem s rodinou (a psem) sledoval vánoční pohádky a filmy :D Teď dělám víceméně to samé, jenom jsem občas i u počítače :D Jo a byl jsem v práci a tak, ale to se nepočítá.
Co se pohody týče, bylo to překvapivě docela fajn - nikdo se ani moc nehádal, nikdo zbytečně nenervoval (když teda nepočítám trochu nervnější zapojování Wi-Fi, kterého se účastnil otčím a brácha, tzn. starý a mladý nervák :D) a vůbec, byly to docela klidné dny.
Dostal jsem nové repráčky (ty jsem si sám vybral a už jsem je patřičně ozkoušel :D), pikslu proteinu :D, nějakou tu kosmetiku, služební brašničku (nevím jak se tomu oficiálně říká), nové teplé papuče (a mám z nich fakt radost, krásně hřejou :D) a cedulku na dveře s nápisem o tom, že mám v pokoji bordel (hádejte čí to byl nápad).
Kdysi jsme měli gramofonovou desku (mladší ročníky si to vyhledají na wikipedii :D) s Vánočními pohádkami. Já to poslouchal když mi bylo míň jak 6, takže si z toho pamatuju takové ty... já tomu říkám primární vzpomínky :D Jakože tón hlasu, nějaké slovo a tak, které se mi zarylo do paměti (podobně to mám např. s filmem Číslo 5 žije 2, který nedávno běžel v televizi se starým dabingem :D).
Včera jsme si je pouštěli na tabletu (který dostala maminka a vůbec mě každou chvíli neotravuje s tím, jak se ovládá) a já je tak měl po delší době možnost slyšet a řeknu vám, spousta věcí se mi vrátila :D (otčím u toho usnul během 2 minut - nekecám - a maminka asi o 10 minut později :D)
Tak například si vzpomínám, že jsem nikdy pořádně nevěděl, co to znamená zamknout dveře na petlici (co to je petlice??), co to znamená splávek na vodě, proč by pes a sněhulák nemohli do školy kvůli loužičkám, co to jsou krajky, co je to nádiva...
Nejvíc mi ale v paměti utkvěl husar z pohádky Jak si kamna o Vánocích zakouřila (25:55 - 34:43). Jak má probohy malé dítě vědět, kdo to je husar? (to mě štve, resp. štvalo na některých písničkách pro děti - aby se tam něco rýmovalo, tak se tam prostě hodí nějaký cizí nebo odborný výraz - a jak pak mají děcka vědět, co to jako je? Zvlášť když se stydí zeptat :D).
Pochopitelně jsem si husara vždycky zaměnil za housera, takže v mé verzi té pohádky se kolem dárků proháněl válkychtivý houser na koni a mával šavlí (co to je šavle jsem věděl :P). A nevím proč ale v mých představách je houser žlutý. Jako malé kuřátko. Ehm. Člověk z města, co se dá říct.
Hodím ty pohádky sem, abyste si je mohli poslechnout - a případně zavzpomínat - i vy, např. ta Jak se panenka chtěla podívat do modrého zámku (15:26 - 25:52) je docela brutální... :D