Zlomenymec | Je to tady... :(

Tak už to dostihlo i mě. Já věděl že ten den přijde. Ale když už je konečně tady, stejně mě to překvapilo. A vyděsilo :(
Přišel den, kdy začínám psát diplomku! :O

Tedy něco už mám z předchozích semestrů – 10 normostran. Včera jsem na ně narouboval další 2 a nevěřili byste, jak otravné to bylo :D Když máte něco přidávat do už napsaného uceleného textu, musíte si dávat pozor, aby to dávalo smysl, aby tam nic nebylo dvakrát, nebo aby nic nechybělo... hnus :D

Další věci už budu psát od začátku, takže by to mělo jít rychleji. Čas mám do konce prosince a stejně mám pocit, že to nestíhám :D Byť už mám drtivou většinu věcí přečtenou, takže mi nezbývá než jen psát a psát a psát... tedy nejdřív vzít svoje výpisky, přečíst je (!!!), dát dohromady různá témata, z toho pak poskládat výsledný text... no, zatím to jde docela dobře :D Hotové bych to chtěl mít do konce října, maximálně v půlce listopadu – ono taky bude dost záležet na tom, jak moc mi v tom bude škrtat moje vedoucí, že :D Na tomto místě bych velmi rád připomenul, jak hrozně moc jsem rád, že jsem šel nakonec k ní :D

Jak už to tak bývá, hrozně moc mi to ovlivňuje náladu, takže není vůbec výjimkou, když jsem 10 minut úplně na prášky (Mám málo materiálu! Z toho 80 normostran nedám ani omylem! Jaktože TOHLE ještě nemám přečtené?? Jak mám navázat na další kapitolu??? Jak to vůbec celé rozvrhout?????), abych pak dotyčný problém vyřešil (Holt se budu rozkecávat podrobně a občas se budu opakovat / To v klidu přečtu v práci / Navážu na to normálně, přirozeně, v hlavě už to mám rozvrhnuté + jsme to probírali s vedoucí...) a byl děsně happy jak dva grepy.

Takže ne, nejsem maniodepresivní, jenom si to moc beru k srdci a když se nedaří, nedokážu myslet na nic jiného :D Fakt – prostě nad něčím začnu přemýšlet, pak zase nad něčím jiným a než přijdu do pokoje, tak to první zapomenu... takže jestli se tu teď nějakou dobu nebudu vyskytovat, bude to tím, že se mi něco (byť jen zdánlivě) nedaří :D

No, doufám že to všechno v pohodě projde, že to v lednu obhájím – a pak už mě budou čekat jen samá pozitiva a sociální jistoty 8-) Nalezení suprové a dobře placené práce buď tady nebo v Praze, nalezení vhodného bytu (tady nebo v Praze :D), stěhování (MÍT DOMOV SÁM PRO SEBE JE NESKUTEČNÉ BLAHO), pak nějaká ta vážná známost, svatba, povýšení, první dovolená v Jugoslávii...

No, takhle si to aspoň představuju. Opovažte se mi teď ty iluze kazit :D