"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: No, já doufám že nad tím občas přemýšlel asi každý Ale kdybych se já někdy (nedejbohové) rozhodl pro takové radikální řešení, tak bych asi hlavně vybral všechny úspory a všechny je nejdřív krásně prochlastal, prožral, profetoval a pro-prostitkuoval
A pak by mě to možná přešlo, těžko říct

A stejně jsou kolem vždycky lidi, kvůli kterým "musíš" žít
Tahle povídka vznikla v prvé řadě jako rozvedení té myšlenky "Žij každý den tak, jakoby byl tvůj poslední."