rebarbora: Rozhodně můžu odsouhlasit body 1) a 2) - mám pocit, že veškerou energii vyplýtvám na takové ty základní činnosti jako obléct se, učesat se, dojet do práce... a pak už mi samozřejmě nezbývá síla na nic dalšího
Bod 3) mám v lehce modifikované formě - poslední dobou mě hodně štve, že si mě moje okolí zaškatulkovalo do kategorie hodné blbky, co vždycky se vším pomůže a ještě se u toho usmívá, a teď nevím, jak z toho kolotoče ven, protože už toho mám dost a nechci se nechat vysávat
Jinak přidávám svůj vlastní bod, a sice že už zase mrznu v kanceláři Přes léto se mi na to podařilo jakž takž zapomenout, ale jak jdou teploty dolů, oživil se starý známý problém ze začátku letošního roku, že v našem kanclu existuje jen a pouze topení přes klimatizační jednotku, která samozřejmě prd vytopí (na ovladači mám nastavených 30 stupňů a stejně bych na klávesnici potřebovala palčáky
), k tomu moji pošahaní kolegové mají neustále pocit, že potřebují kyslík, takže bez ohledu na teplotu venku větrají pomalu od rána do večera - jako by nestačilo vyvětrat jen párkrát a na chvíli
. No prostě jsem z toho otrávená, permanentně zmrzlá a čekám, kdy mě chytne nějaký moribundus
Nebo přemýšlím o změně zaměstnání, což mi ale mé rozumné já vymlouvá, protože přece jenom kvůli blbému kanclu je to hloupost, ne?
Naprosto souhlasím s tím, že bych si někam zalezla do nory a spala příštích 100 let. Nebo bych se sbalila a zmizela někam na samotu pryč od všeho a od všech. Taky na 100 let.
Co se hudební terapie týče, myslím, že za vše vypovídá fakt, že poslední dobou nějak nemůžu poslouchat své milované Muse Prostě si do uší radši pustím cokoliv jiného, ale jejich písničky zásadně přeskakuju