"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

cayenne®blbne.cz: Řekl sis o to! Tady je můj výlev. Bojuji hned se dvěma věcmi: vztek a sklíčenost.
1) Vztek s ohledem na to, co po...kazili jiní lidé, a co snad ještě budu moct změnit/zachránit. Například spolek. Před rokem a půl jsme s velkou slávou založili studentský spolek. Super. Jako jo, jsem v čele, ale to snad neznamená, že budu dělat všechno, ne? Spolek přes léto chcípnul. Prostě chcípnul. Já na něj neměla čas. A nikdo jiný nic nedělá. Na jaře se zas ozývala kritika, že dělám všechno a nikoho k tomu nepustím. Ale když přestanu dělat všechno, tak se neděje nic. Grr. No a k tomu mám svoje studium. Prvák, předmětů jak na... no prostě hodně. K tomu tři práce (knihovna, korpus, jazykovka). K tomu rodiče, kteří pořád něco chtějí. Odmítají pochopit, že jsem dávno odstěhovaná a nebudu k nim jezdit, kdy mi zavelí. A pak dneska zápis rozvrhu. SIS. Zavraždit SIS! Na fakultě zase totální bordel, prostě tam předměty nemám. Vůbec tam nemám studijní plán. WTF? Než se mi skoro po hodině podařilo k něčemu doklikat, jeden z mnou chtěných předmětů už byl beznadějně obsazený. Čekací listina. Fuj, nesnáším čekací listinu, fakt ne! No a pak jsou tu některé věci, které pro mě někteří lidé měli udělat v době mého pobytu ve Finsku. Ten mimochodem skončil před více než měsícem. Jsou ty věci hotové? Nejsou ty věci hotové! Mám se doprošovat? No, nic jiného mi nezbude. Takže... grrr, vrrr. A vůbec. A ještě k tomu nefunguje video, které jsem si na to chtěla dát. Takže dvojnásobné grrr vrrr.
2) Sklíčenost pramení z toho, že jsou věci, které nejsou takové, jaké bych je chtěla. Jenže tyhle věci změnit nemůžu. Pramení z mé povahy a některých zdravotních problémů, které mě v jistých ohledech omezují a mně nezbývá než se s tím smířit. Neměla bych ale fňukat kvůli tomu, co nemůžu, nýbrž se radovat z toho, co můžu, no ne?
Musím být prostě HAPPY!
https://www.youtube.com/watch?v=MOWDb2TBYDg