"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

ter.:

Nevlastní děda jednou takhle spravoval něco na střeše na chatě. Chatička to není vysoká, nicméně na zlomenou nohu by to bohatě stačilo. "Arnošte, počkej chvíli, já ti ty štafle podržím" říká známý, když nevlastní děda začíná po zhruba devíti decích červenýho pomalu stoupat ve svém chatařském úboru (kterým jsou často jen trenýrky z doby krále klacka) na střechu. "Ale ho*no, co se může stát?" povídá momenty před tím, než se pod jeho váhou pohne okap a on sletí dolů. Dodneška kulhá na jednu nohu, ve které má po několika operacích koleno na odpis. Přitom stačilo podržet žebřík.