"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

cayenne®blbne.cz: S tvým postojem k alkoholu se v zásadě můžu ztotožnit. U mě to možná trochu pramení z jednoho mého alkoholového experimentu ve 14 letech, který málem skončil špatně. Díky bohu za to málem. Vzala jsem si ponaučení. A taky už jsem si na alkohol úplně odvykla, takže po jednom malém pivu říkám babičce tati a nejsem schopná vypočítat, kolik je 3x4.
Někdy díky tomu mému skoroabstinentství vznikají docela zajímavé hlášky:
"Já jsem od toho stolu s Démony ( = piva)... a jdu zaplatit tu jednu kolu."
Nebo:
"Dneska přijdu domů pozdě, jdu se spolužáky na pivo."
(rodiče): "Kdybys nekecala, stejně si dáš limonádu."
Kamarádi si na moje nepití už zvykli, takže mě paradoxně nejvíc nutí příbuzní.
A pak je tu jedna věc, ze které mám úplnou fobii: opilí Finové. Nehledě na to, že ve Finsku by na alkohol padlo celé moje stipendium, které místo toho hodlám utratit za zmrzlinu a hodně, hodně čokolády