"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

tlapka: Vidím, že ohledně pití toho máme mnoho společného. Taky si připiju, ale neopíjím se, hnusí se mi ta vidina, že nad sebou ztrácím kontrolu. Jsem na sebe dost opatrná, tak se mi nelíbí ani představa kocoviny.
U nás doma se často popíjí víno, žádní alkoholici, ale prostě sedí se v létě venku v pergole, v krbu hoří oheň, griluje se maso, tak se otevře nějaká ta lahev. Někdy si decku dám, jindy ne - a babička to nechápe. "Proč nechceš?" A když řeknu, že nemusím pít pokaždé, když je příležitost, tak se urazí, že ona přece taky nemusí a není žádná alkoholička.
To vnucování pití na každé sešlosti mě taky štve. Naštěstí mé okolí už si zvyklo, že nejsem extra pijan ani pařan. Na akce chodím "na Popelku" - do půlnoci doma. Třeba v pondělí jsme zapíjeli semestr. Nejdřív výlet na blízký kopec a pak tour de putyky. Troufám si říct, že jsme se bavili všichni stejně dobře, ale moje útrata za celý večer byla dvě piva (a to jsem si ještě potom vyčítala, že jsem si měla dát malá a ne velká) a jedna mátová limonáda, která ovšem stála stejně jako ta piva v součtu (tady vidím taky háček v celé problematice). Akorát jsem pořád musela odrážet "Dej si s náma panáka" - za ty čtyři roky jsem je nepřesvědčila, že když už jdu s nimi "chlastat", tak nemíchám.
Každopádně ani největší pařmen mi ještě nezodpověděl otázku "Na co je super akce, když si z ní ráno nebudu nic pamatovat a ještě se z ní dva dny budu léčit?" Kromě fotešek na fejsbůk, samozřejmě.