Stres nebo pohoda?

To je volba, před kterou teď stojím! :O

Týká se to školy, jak jinak.
Mám totiž dvě možnosti:

1) Buď pojedu "na pohodu", odevzdání diplomky odložím o několik měsíců (takže si natáhnu studium o půl roku), v tomhle semestru zmáknu v klidu povinný předměty a státnice a bude to všechno hezky v klidu. Pak, až budu čekat na objahobu, si kdyžtak už můžu hledat džob.

2) Hecnu to, budu ve stresu a napnutej jak kšandy - a stihnu odevzdat diplomku a všechny povinné předměty a státnice během, vlastně, 96 dnů. Takže nebudu nic prodlužovat, ukončím to všechno tenhle semestr, práci si můžu hledat už s titulem a vůbec, budou mě pak už čekat jen samá pozitiva a sociální jistoty.

No.
Já nemám rád stresy.
Fakt.
Nesnáším takový ten životní styl různých manažerů a senior konzultant office juniorů a tak.
Žádný rychlý jídlo a pak hned mítink, brífink, brainstormink, honem honem, a do toho řešit 20 dalších věcí.
To není nic pro mě.
Ee.
Na druhou stranu už se mi ani nechce to studium prodlužovat, protože bych to už měl rád za sebou, to se přiznám dobrovolně.
Jenže je toho trochu víc a já prostě nestíhám práci, praxi a studium. A když nestíhám, jsem nepříjemný. Na všechny kolem.
To není dobré.
A jsem nerad nepříjemný.

Ona už je ta moje volba asi jasná, ale stejně z toho mám špatný pocit.
Jenže když já fakt nesnáším stresy! Každý má plno řečí o tom, jak je hrozně důležité zdraví a kdesi cosi, ale když mají možnost trochu si toho stresu ubrat, tak to najednou nejde. A pak z toho umřou, nebo je to aspoň srazí (vím, jsou lidi, kteří si ho ubrat nemůžou). Já mám rád pohodu, klid, když si jsem jistý, že tu zkoušku udělám. Všechno plnit hezky postupně. To je můj styl, abych tak řekl.

Ale zase... ta třicítka (TFUJ!) se blíží čím dál víc, tyčí se nad horizontem jako velký černý mrak. Brrrr.
Na druhou stranu... je to jen pár měsíců, o kterých bych prodlužoval. A mně se ve stresu fakt blbě učí.

Hm.

Zatím to dělám tak, že se to pokouším stíhat, ale nejsem si jistý, jak dlouho mi to vydrží.

Ještě se mi poslední dobou docela blbě spí (ze stresu?) a vůbec se mi zdají hnusný sny, takže mám ještě míň energie a chuti do života než obvykle.

Chjo. Asi uskutečním svůj dávný sen, totiž že se na všechno vykašlu a odejdu pěšky do Tibetu, kde budu někde na nějaké hoře v klidu meditovat.

Jo.

To udělám.

Jenom si sbalím tatranky a jdu na to!