Jak jsem málem přijal Ježíše jako svého Spasitele

Inu, to bylo tak.

Minulý pátek si tak jedu v klidu metrem domů, přemýšlím o testu, který jsem ten den psal a poslouchám písničky z mého mp3 přehrávače. Když v tom vidím, jak se přede mnou nějací dva vysocí mladíci v obleku dají do řeči s nějakou starší paní. Paní je očividně odmítla, takže se chlapečci obrátili na mě.

Nejdřív jsem jim s úsměvem zamával rukama ve vzduchu v odmítavém gestu, ale když teda tak naléhali, vypnul jsem mp3 přehrávač a řekl jim, ať mi dají letáček, že si ho přečtu. Jeden z nich mi tam začal pochopitelně něco vykládat, tak jsem mu znovu zopakoval žádost o letáček a že si to určitě přečtu - moc jim teda nepomohlo hlavně to, že mě v podstatě obklíčili, takže jsem už tuplem neměl chuť se s nima vybavovat (což bych teda neměl ani tak), ta situace ve mně evokovala spíš reakci typu "jednomu dej kolenem do rozkroku, druhýmu podraž nohu a zdrhej jako o život!" Byli fakt hodně vysocí.

No, takže mi ten aktivnější z nich dal brožurku a vizitku s tím, že na další stanici musí vystupovat, ale do té doby pořád mlel a mlel a mlel o Ježíšovi a já ho jednak neposlouchal a jednak ho ani moc neslyšel přes ten hluk metra a s narvanýma sluchátkama v uších (ač byly vypnuté).

Takže chlapci odešli, já si hodil brožurku do batohu s tím, že si ji někdy přečtu - protože to občas fakt dělám, když se extra nudím. Mám doma založenou celou složku takových náboženských brožurek a letáčků, dalo by se říct, že tyhle věci sbírám. Je to fakt hrozně zajímavé, co se tam člověk dozví a je fakt s podivem, čemu všemu jsou lidi ochotní věřit.

Předevčírem jsem v práci zjistil, že ten letáček mám v tom batohu furt a zas mě napadlo, kdy si ho asi přečtu.

Inu, došlo k tomu dneska za poněkud dramatických okolností! Mám teď zkouškové, takže jezdím do Prahé jen občas, takže si neplatím lítačku, ale kupuju si lístky (přičemž občas na to úplně zapomenu a vesele si jezdím s neoznačenou jízdenkou, ale to je jiný příběh). Takže zrovna dneska ráno jsem jel zase na zkoušku, koupil jsem si lístek a koukám, že metro skoro odjíždí. A protože je na zkoušce lepší být dříve než později, rozhodl jsem se, že ten vlak stihnu. Rychle jsem si típnul lístek a udělal pár velmi rychlých kroků směrem ke dveřím...

... a přesně ve chvíli kdy jsem překračoval práh metra mi z kapsy u bundy vypadl ten mp3 přehrávač (který běžně držím v té kapse rukou, protože ta kapsa je hrozně mělká - ale teď jsem měl v ruce peněženku a lístek, takže přehrávač byl v kapse na volno) - a vypadl přesně do té mezery mezi vlakem a nástupištěm (sluchátka ho nezachytily).
Chvíli nato se dveře metra zavřely a já neměl šanci se ani podívat, kam přesně spadnul.

"Jestli mi dáš ještě jeden ohníček Ježíši, tak ti dám takovou facku, že se posereš.

"
Přesně tahle fotka v tom letáčku je. Pochopitelně bez toho textu :)

A protože jsem jel na zkoušku, nemohl jsem se ani vrátit. No, vytáhl jsem si vytisklé poznámky na zkoušku a ještě rychle si je cestou do školy prolétl.

Problém nastal při cestě domů, protože jsem na svoji muzikoterapii velmi velmi zvyklý. A když jedete metrem nebo autobusem, kde řve malé dítě, má hlasitá hudba cenu zlata.

Tak jsem tak přemýšlel jak zabiju čas tu cca hodinu co mi trvá dostat se ze školy na autobusák... když v tom jsem si vzpomněl, že mám v batohu pořád ten letáček!

A to byl ten moment, přátelé.

Protože to bylo jasné znamění! Znamení, že mám se svým životem něco udělat a odevzdat se Bohu! Bylo to jako by Ježíš vyloženě křičel "Mečoune! Tak se už vzpamatuj a přijmi mě jako svého Spasitele!" A jako impuls právě posloužil ten letáček a ztracený mp3 přehrávač.

Všechno to do sebe dokonale zapadá - jak tvrdí mnozí lidé, náhody neexistují!

Takže jsem si v metru začal číst všechny ty přeúžasné zvěsti a poselství a ty věci o smlouvě s Bohem a byl jsem rozhodnutý, že pak zavolám tomu klučíkovi-mormonovi (dal mi i svoji vizitku, tu jsem měl v té brožurce...) a zásadně tak změním svůj život ... !

Dokud jsem vedle sebe neuvěděl týpka, co si četl Zaklínače.

To už byl druhý člověk v relativně krátké době, kterého jsem potkal v metru a četl si o Zaklínačovi... já teď taky čtu Zaklínače, první díl (Krev Elfů) - nikdy jsem od Sapkowského nic nečetl, tak jsem tomu chtěl dát šanci. A PC hru Zaklínače 1 jsem měl moc rád (má kulervoucí hudbu) a druhému dílu jsem dal zrovna druhou šanci a hraju ho znovu (hrál jsem ho loni a nebavil mě).

A bylo to - protože náhody prý neexistují, bylo to jasné znamění - žádní mormoni ani Bůh ani Ježíš atd., je naprosto zřejmé, že se musím stát Zaklínačem!

Takže mě omluvte, jdu si sbalit věci a půjdu hledat Kaer Morhen!