Shia říká: UDĚLEJ TO!

Je Nový rok, což je státní svátek, protože 1.1.1993 vznikla Česká republika.

Většina lidí ale Nový rok bere spíš jako příležitost zhodnotit ten předešlý rok a zároveň jako začátek nové éry, do které vkládají spoustu nadějí a říkají si, jak se všechno změní, jak se sami změní a vůbec, od teď prostě budou happy jak dva grepy.

No, asi nemusím říkat, jak bývají tyhle naděje liché, zvlášť když to známe asi všichni z vlastní zkušenosti - vzpomeňte si třeba, co všechno jste si naslibovali přesně před rokem a co z toho jste byli schopni splnit.

Co se mě týče, já roční zúčtování většinou dělám o svých narozeninách, protože k nim mám jaksi osobnější vztah než ke dni, kdy se prostě změní číslovka na konci letopočtu :D A žádné kdovíjaké cíle si většinou ani nedávám, protože... to by bylo na jiný článek :D

Co se ale týče vás, kteří máte v plánu v tomto roce něco zlepšit (doufejme že k lepšímu :D), tak se mi letos dostala do ruky knížka Konec prokrastinace od P. Ludwiga. Motivační knížky (a vůbec, i motivační citáty) většinou fakt fakt nesnáším, ale tahle knížka byla docela rozumná - tak moc, že jsem ji dokonce celou přečetl (nebylo to moc těžké, je napsána lehkým a čtivým stylem a navíc je docela krátká). Rozhodně doporučuju, abyste si ji přečetli (a kdybyste jó chtěli, tak ji mám k dispozici *ehm ehm* elektronicky *kuck kuck*).

Co bych vám ale poradil (z té knížky) jako nejdůležitější při předsevzetích - a vlastně při osobním rozvoji obecně - je dělat to, co OPRAVDU chcetě dělat. Neboli mít vnitřní motivaci, která prostě vychází z vás, a ne z okolí, přičemž byste se neměli zaměřovat jen na konkrétní cíle, ale na dlouhodobé směřování své životní dráhy (viz ta knížka).

Druhá rada (opět z té knížky), která je podle mě možná nejzásadnější, je pravidlo "malé krůčky k velkým cílům." Tzn. pokud si dáte předsevzetí jakože např. zhubnete, není dobrý nápad pouštět se do nějakých extrémně náročných cvičení a běhů atd. Důležité je dát si zatím menší cíl, něco, co v pohodě splníte (např. lehké cvičení 3x týdně 45 minut), a od toho se pak odpíchnout. Jakmile si totiž zvyknete na to jednoduché cvičení, máte ideální základ postoupit dál a zvyšovat zátěž až ke své vysněné postavě.

Takhle to funguje u všeho - menší kroky, pravidelně, zvyknout si na ně, a pak teprve ty těžší.

To je podle mě tak nejdůležitější, co vám můžu k tématu teď říct, ale opět opakuju, že je lepší si tu knížku přečíst.

No a abych článek oživil nějakým krutopřísným videem, přidám něco z dílny Shia Labeoufa. To je prosím herec (hrál např. v Transformers nebo Nymfomance), který je tak trochu magor, aspoň pokud mohu soudit z těch internetových článků, které jsem četl (jako např. že se rve na ulici apod.) Pokud ale vím, tak už se docela zklidnil.
Tak tenhle Shia se zúčastnil jakéhosi studentského uměleckého projektu, kdy měli studenti napsat nějaký (jakýkoliv) text, a on to pak před zeleným plátnem odehrál a odříkal.

A zrodilo se toto video (pokud se pohybujete v trochu hlubších internetových vodách, pak jste ho jistě zachytili):