"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

ter.: Vzorný rodinný typ, jak koukám. Poklona. Ten můj starší trubka se mě akorát snaží vyhnat plyny z vydatných obědů ze stanu, tahat na hřbitov v nekřesťanskou hodinu a předvádět se svým umem povídat si s ovcemi za každé příležitosti. Navíc na animáky nekouká. Nejspíš to bude chtít ještě pár let nebo bych se měla zbavit nadějí.

Jsi úplně stejný realista, jako můj tatínek - čímž se snažím říct, že vy dva jste jediní, co mi vykládají o negativech dospělosti, všichni ostatní v tom vidí jen zlití do němoty v rámci oslav (sklenička šáňa s babičkou to jistí ). Jo a děkuju, ty kočky mě budou pronásledovat do konce života, trochu mě to děsí.

Čekala jsem, že zrovna třeba ty navrhneš něco jiného, než 50 odstínů šedi. Každopádně je to jediná kniha, o které vím, že má víc jak 500 stránek, takže bych možná, v rámci výzkumu, mohla.