Prvního října

Původně jsem chtěl napsat barvitý článek, ale nějak se mi do toho teď nechce, tak alespoň ve stručnosti:

Jel jsem do školy, protože je 1. října a začíná nám semestr. Navíc jsem se chtěl večer v Praze stavit na trénink, protože místní tréninky mi tady zrušili.

Vyjel jsem trochu dřív, protože jsem si chtěl ještě dobít kupon Pražské integrované dopravy, neboli lítačku na metro.

Měl jsem s sebou notebook, batoh s převlečením na trénink a dvě tyče.

To se neslo fakt hodně blbě.

Navíc jsem byl docela navlečenej, protože prý mělo být 12 stupňů Celsia.

Ale svítilo sluníčko a bylo docela vedro.

Do Prahé jsem dojel v pohodě a stoupl si do nemalé fronty dobíjení Openkarty.

Fronta nějak nepostupovala.

Ani po pěti minutách.

A do toho jsem si všiml otrávených reakcí lidí ve frontě na paní, co byla zrovna na řadě.

Tak mi to nedalo a zeptal jsem se, co se to děje.

Prý si tam ta paní nechává vyřizovat asi 10 kartiček.

Obrátil jsem oči v sloup, ale pohoda, pořád to krásně stíhám.

Paní byla teda nakonec vyřízena.

Jenže hned na to si dala paní za přepážkou pauzu na oběd.

To mě trochu otrávilo.

Ale dobře, zkusil jsem jet jednu stanici metrem na černo a vystoupit na další, kde měla být taky možnost dobít si lítačku.

Jenže tam byla taky polední pauza.

To mě otrávilo ještě víc, protože jsem si tak musel zbytečně koupit tři lístky (do školy, ze školy na trénink a z tréninku na autobus).

Ale tak co, řekl jsem si.

Ten noťas, věci na trénink a tyče se nesly fakt blbě.

Ale do školy jsem nakonec dorazil jenom lehce zpocený.

A tak tam čekám před učebnou a je mi divný, že tam ještě nikdo není.

Nepřišel ani vyučující.

Začínám tušit neplechu a jdu se zeptat na sekretariát.

Tam potkám i vyučujícího a dozvím se, že semestr začíná až v pondělí.

V hlavě mi okamžitě začne znít:

Takže můžu buď jet domů, nebo počkat 3,5 hodiny a jít aspoň na ten trénink (protože nic jiného dělat nemůžu).

Vyrazil jsem domů. Aspoň si dobiju tu lítačku.

Když teda dorazím zpátky, vystojím tu debilní frontu znova, tak mi paní řekne, že mám propadlou kartu a musím si nechat udělat novou. Na počkání a s poplatkem.

Grrrrrrrrrrrrrrr.

A cestou z Prahé jsme ještě uvízli v dopravní zácpě.

A u domovních dveří jsem dostal menší infarkt, protože jsem nenašel svoje klíče - což je průser hlavně proto, že tam mám klíče od gymu, od kterých nejde udělat jen tak kopie. Ale nakonec jsem je jenom nechal doma.

...

Tak, to byl můj den. Jel jsem do Prahy zbytečně a nevyřídil vůbec, ale vůbec nic a ani si nezatrénoval.

(Vím, že se stanou mnohem horší věci, ale mě to štve hlavně proto, že jsem tomu mohl jednoduše předejít :( )

Stejně jsem ale dobrej, že jsem to tak zvládl a vůbec nebrečel.

...

Žejo?