JÁ TĚ NESLYŠÍM, LALALALALALALALALALA

Nějak nemám nic konkrétního na srdéčku, tak aspoň povím, co je u mě nového a tak.

V minulém semestru jsme měli jeden předmět, který se zabýval médii a zazněl tam citát od antického autora (už si nevzpomenu na jméno a přesné znění) - něco ve smyslu "Většina lidí se nezajímá o fakta, ale o názory, a mnohdy navíc o názory na názory." Něco v tomto smyslu. Je to samozřejmě aktuální i dnes, patrně ještě více než kdy dříve - zejména při stavu médií, hlavně tedy těch interfernetových.

Lidé mají zkrátka odnepaměti jakousi touhu vyjadřovat se naprosto ke všemu, přičemž většinou platí, že čím méně toho o tématu vědí, tím více o tématu mluví, ba spíš křičí. Internet nám všem provedl v tomto smyslu medvědí službu a musím říct, že od té doby, co nečtu internetové diskuze, mám pocit, že mi IQ stouplo minimálně o 10 bodů.

Ví víc než ty o každičkém tématu
Vyzbrojen mimořádně hlubokými zkušenostmi
Nebojí se to říct
Je to...
KOMENTÁŘOVÝMUŽ

O některých tématech se prostě nebavím jen tak s někým. Nebo se o to aspoň snažím, protože některým rozho(r)orům se vyhnout nejde. Protože jak možná víte, brigádničím jako recepční v menší "funkční posilovně", což znamená, že sedím za barem a sem tam se známými provedu nějaký ten "small talk" na nějaká neutrální témata a tak. Jenže jeden z trenérů si se mnou po svém tréninku chce většinou povídat o tématech, které momentálně hýbou světem.

A mě to fakt nezajímá. Fakt mě nezajímá, co má k danému tématu co říct, už jen proto, že to jsou nesmysly, které mu někdo nasdílel na FakeBookovou zeď (a já je znám, protože mnohé z těch pitomin někteří mí FakeBookoví přátelé sdílejí taky). Takže zrovna minulý čtvrtek jsem ho dobrou půl hodinu očima hypnotizoval, ať jde ta svá moudra s tajemným a vědoucím výrazem vykládat někomu, kdo je nezná a koho to bude třeba i zajímat. Marně.
Tak jsem tam prostě 30 minut seděl, přihlouple se usmíval a přikyvoval jeho monologu (protože si očividně nechtěl povídat, k řeči mě vůbec nepustil, takže jsem své marné pokusy brzy vzdal). To jsem tam klidně mohl položit moji fotku, které by to všechno zaníceně povyprávěl, a já bych si zatím mohl v klidu číst věci na státnice.

UUUGH. Ale vyhnout se tomu moc nejde.

Mimochodem, ty státnice jsem udělal, takže dobré aspoň co se školy týče. Myslím, že si zasloužím vítězný song:

(Kdyžtak jsem ho kdysi přeložil TADY)

Dál se musím pochlubit tím, že chodím konečně dobrovolničit - pomáhám na kurzu výuky základům na PC pro seniory. Je to hrozně naplňující činnost, když vidíte, jak jsou vám ti lidi vděční.

V sobotu jsem byl otvírat jedné známé, která je momentálně těhotná a chtěla si s partnerem nechat nafotit nějaké ty fotky jak se tam spolu objímají a tak. V naší posilovně. Ta fotografka říkala, že něco takového fotí poprvé, protože většinou to mají ty páry takové přeslazené (někde v přírodě a tak). Zato ona se tam fotila v boxerských rukavicích a podobně.
Jsme holt drsný typy, co vám mám říct.

Takže to by bylo asi všechno, co jsem vám chtěl.

Ještě dodám, že jsem nedávno znovuobjevil Daniela Landu (jehož Krysař mě držel naživu v zimě 2004) - a ačkoliv bych se s ním ve spoustě věcí patrně moc neshodl (v politice, filosofii a náboženství), musím přiznat, že u těch jeho písniček se mi hrozně pěkně cvičí.
Huh. Život je čudo. O tom napíšu příště.
 

Bojovat o štěstí se zatnutou pěstí
Nečekat že víla dobrá by ožila
Proti zlu zlem, ale nestat se grázlem
Jak ty co zabili malý dobrý víly