Zlomenymec | Jak jsem se sem dostal?

Tohle je jedna z nejsmutnějších a nejmrazivějších scén, jaké jsem kdy ve filmu viděl. A překvapivě není z hororu nebo válečného filmu.

Je z filmu Temný obraz (Scanner Darkly), o kterém už jsem na svém blogísQu kdysi psal. V této konkrétní scéně se dozvíme, jak se to stalo, že se Bob Archor dostal do společnosti lidí, se kterými bydlí, a proč se z něj stal feťák. Jak jsem zmiňoval už v tom článku, autor předlohy Philip K. Dick měl s drogami bohaté zkušenosti, takže je velmi pravděpodobné, že se zde vychází ze skutečné situace.

Přidávám to sem, protože mě ta scéna zasáhla už když jsem ten film viděl poprvé (a očividně nejenom mě, soudě podle komentářů na YT) a v poslední době zažívám podobné pocity. Hm. Ne že bych vyloženě měl chuť jít ven a vyhledat nejbližšího dealera kokainu, ale... nějak prostě nemám chuť do života. Nejvíc naživu se cítím v tělocvičně, ale civičt člověk pochopitelně nemůže 24hodin denně, že.

Je to způsobeno mj. starými známými pocity (můžete hádat), stresem ze školy a tím, že se blíží říjen. Už zase.

No nic, doufám že se máte líp jak já a že vaše hodnoty dopaminu jsou v normě, nebo ještě líp, jsou nadprůměrné a vy jste happy jak dva grepy.

Přidávám svůj vlastní překlad:

Bob: Co se stalo? Jak jsem se sem dostal?

Maminka: Tak jo. Jsi na tahu.

Bob: Dal by si někdo popcorn?

...

Kurva! Ta bolest. Tak nečekaná a nezasloužená, z nějakého důvodu protrhala pavučiny v mé mysli. Uvědomil jsem si, že to nejsou dvířka od skříňky, co nenávidím. Nenáviděl jsem svůj život. Svůj dům. Svou rodinu.

Dcera 1: Jsi v pořádku, tati?

Dcera 2: Co se stalo?

Bob: Moji zahradu... moji sekačku na trávu... Nic by se už nikdy nezměnilo. Nedalo se čekat nic nového. Muselo to skončit. A taky to skončilo.

Teď dlím v temném světě, ve kterém se na mě valí ošklivé věci a překvapivé věci a někdy malé zázračné věci. A na nic se nemůžu spolehnout.