Zlmený meč nestíhá

Už druhým dnem. Včera a dnes jsem totiž musel dojet na Jů Kej a splnit pár povinných studijních povinností.

Mezi ty hlavní patří to, že sedím v posluchárně, kam pořád choděj lidi, kteří mi říkaj, co všechno musím stihnout, na co bych se měl připravit, jak bych si měl rozvrhnout čas a taky to, že jestli přijdou na to, že kopíruju cizí referáty a vydávám je za svý, tak mi provedou strašlivý, ale vážně strašlivý věci.

Sedím tam od 9:00 do 17:00 s tím, že abych se tam dostal jakž takž včas, musím na devátou vstávat v 6:30. A jestli budu mít nějaký přednášky na osmou (jakže asi budu, v pondělí a v pátek), tak budu vstávat v můj oblíbený čas 5:45 :D Historie se opakuje. Každopádně je to pořád lepší než drátem do oka.

A jaký z toho mám zatím pocity?

Jsem v šoku a vyplašenej. Fakt že jo. Začínám uvažovat o tom, že bych se preventivně zaregistroval na onlineprace.cz, nebo tak něco. No, doufám, že se to časem poddá.
Hlavní je nepanikařit. Na to bude dost času i příležitostí o zkouškovém.

Čili se tímto omlouvám, že moc nepročítám blogísky, nekomentuju a ani moc nereaguju.
Zítra tam jedu naposled, pak až začátkem října, kdy začne regulérní výuka.

Hlavní je nepanikařit.
Hlavní je nepanikařit.
Hlavní je nepanikařit.
Hlavní je nepanikařit.