Sobota jak má byť

Původně jsem chtěl psát článek o něčem jiném, ale nechám si ho na Indy.

Protože teď jsem docela unavený a moje kreativita se blíží bodu nula. Zítra je totiž kolaudačka našeho-mojeho nového fitka (po opravdu DLOUHÝCH dvou měsících), což znamená, že konečně budu moct chodit na brigádu, takže si konečně budu zase vydělávat a taky budu moct zase chodit cvičit.

Ráno ale na FB vedoucí psal, jestli bychom nešli ještě jednou pomoct, že je potřeba dodělat pár finálních věcí... a zrovna včera jsem si říkal, jak je to blbý, že se sice vždycky těším na 4 volné dny v týdnu, jenže během nich stejně dělám většinu dne hlavně věci do školy, popř. se flákám. Jen v sobotu se flákám celý den, protože chci mít aspoň jeden den v týdnu ouplnej voraz.
A zrovna včera jsem byl už takovej otrávenej, protože mě to flákání už ani moc nebavilo (ani jíst mi nechutná... ani spát mi nechutná...)

Takže jsem tu výzvu k pomoci bral jako znamení z nebes a šel jsem.

A vrátil jsem se víceméně před chvílí a ruce mám ještě pořád upatlaný od barvy :D Ale stihlo se toho docela dost, takže zítra dopoledne ještě jedna menší uklízecí návštěva a bude to. Největší záhul byl asi umýt všechny sklenice a kuchyň a bar a tak, protože to všechno bylo (ZASE) hrozně zaprášený... ale teď už by to mělo být v cajku a udržovat tam čisto by nemělo být tak těžké.

Mimochodem tam hrál půlku dne Radiožurnál nebo co a tu novinku o těch dvou Češkách, které po dvou letech pákystánští (?) teroristi propustili, znám víceméně nazpaměť, takže bych vám o tom teď v klidu mohl poreferovat, protože to zmiňovali asi jenom 30x (hlavně to, že se to osvobození té jedné zdá jako sen, ze kterého se bojí propustit a že obě byly bledé a pohublé, což je po dvou letech strávených v jeskyni vážně překvapivé).

Každopádně teď jsem za možnost trochu si zaflákat vděčný a jdu si pustit nějaký film, nebo tak něco.

A od čtvrtka konečně... uáááá!