Populární kulturní záležitosti, které nemám rád

Ano, článek by se mohl klidně jmenovat "Popkulturní hejt", ale ten termín "hejt" vyloženě nesnáším, takže... takže tak :P (dalo by se říct, že hejtuju slovo hejt... hejtception!)

Jde mi teď o filmy, knížky, hudbu, kterou všichni (nebo alespoň skoro všichni) kolem mě žerou, zatímco já si ťukám na čelo a říkám si, jak se vám to sakra může líbit?
Nejlepší na takových debatách je vrchol protiargumentace, totiž že jsem označený za pozéra a hipstera, že jsem yako upe nejwíc proti mainstreamu :D
Což je samozřejmě blbost (když něco, tak jsem Em0 *nahazuje emo patku*)

Takže já začnu.

Co se filmů týče, tam naprosto suveréně vedou Marvelovky (tzn. filmy podle komixů, které točí Marvel). Ty filmy mi jednak přijdou hrozně blbý, což by vůbec nevadilo (kolik blbých filmů se mi líbí!), ale přijdou mi všechny zaměnitelný, nerozhodný (Je to akční film? Je to komedie? Je to komix? Je to thriller? Servírujou tam všechno dohromady a podle mě jim to fakt moc nejde) a to nejhorší... je to nuda. Když se tam něco řeší, je to blbý, ale když nastoupí akční scény, jsou to nudný CGI břečky.
A to, to je ten největší hřích.

Taky mi ty hlavní postavy přijdou buď hrozně vtipný (chlápek s kladívkem, chlápek se štítem, chlápek s lukem a šípy :D :D :D), nebo trapný (Roberta Juniora už fakt nemůžu ani vystát).

A záporáci... bohové, ti záporáci... Thanos, což má být jeden z největších badass-mothafuckerů ve vesmíru, vypadá jako bodrý Ork, který dětem vypráví pohádky na dobrou noc. A Loki, bůh podvodů a vlhký sen dámské části divaček (a podle toho, co jsem viděl na internetu, nejen dámské), by byl pěkně namydlenej, kdyby ostatní nebyli blbí jak tágo na bowling (viz Thor 2... to jako vážně?).

Z toho fakt jde strach

A nechtějte, abych začal o Strážcích galaxie... kteří jsou prý hrozně jiní než ostatní Marvelovky. A prý to byl taky hodně velký risk... hrozně moc netradiční postavy to prej má (hláškař, ženská s temnou minulostí, bouchač, nemluvný monstrum... jo, fakt vidíme poprvé). Navíc jsou samozřejmě vykreslený co nejsympatičtěji...
Chjo. Štve mě to o to víc, že zatímco filmů s těmahle pablbama vznikne milion, takový Firefly, který měl vážně zajímavé postavy a děj, zrušili po první sezóně. Nutno dodat, že ten točil stejný režiZér, který teď točí Avenžry. Tak si aspoň nahrabal menší jmění.

Týjo, nějak jsem se rozjel :D
Co se týče hudby, tam asi takový krásný příklad mít nebudu... snad jen že mi leze krkem adorace Tomáše Kluse jako nějaké spirituální kapacity a písnička Pánubohu do oken od toho... tamtoho. Jak se jmenuje. Xindla X. Tyhlety protestsongy mi fakt lezou krkem, protože je většinou vnímám jako lacinou snahu přihřát si polívčičku u širší veřejnosti.
Jo a taky mě štve Xindlova písnička V blbým věku, ale to hlavně proto, že ji jednu dobu v rádiu hráli VÁŽNĚ POŘÁD.

Jakoby neměli žádný jiný písničky! Tím mi ji dokonale znechutili.

U knížek mám jednoho autora, který je hodně oblíbený, zatímco já tu jeho oblíbenost fakt nechápu - a to Philip K. Dick. To je jeden z mála autorů, u kterýho se mi MNOHEM víc líbí filmy, než ty knihy (Blade Runner, Scanner Darkly, Minority Report, Výplata, Total Recall...).
Jsou to scifi knížky, ale mně vždycky přišly hrozně zmatený, blbě a nepřehledně napsaný (na to, jak krátký většinou byly) a s naprosto nevyužitým potenciálem. Většinou (co jsem četl) se tam řešil problém ne/reality, falešné identity, falešných vzpomínek apod. Ale bylo to totálně zabitý tím, jak neuměl psát. Jednu dobu byl závislý na tvrdších drogách, tak se to muselo na jeho tvorbě projevit... ale třeba Hráči z Titanu byli fakt neuvěřitelné WTF.
Ale lidem se líbí a zbožňujou ho. Chm.

A další příklad, ten je snad ještě palčivější než Dick...
DOUGLAS ADAMS A JEHO STOPAŘŮV PRŮVODCE GALAXIÍ!

Nechápejte mě špatně, ten nápad je zajímavý, potenciál vesmíru docela využitý a Adams měl fakt několik dobrých nápadů... ale k čemu to je, když mám u těch knížek pocit, že je psal žák sedmé třídy základní školy? :(
Hrozně hrozně nudný, hrozně nevyužitý potenciál příběhu (přišlo mi to prostě vždycky takový odfláklý a nedomyšlený a UJETÝ, ale jakože fest a v negativním smyslu a je mi fuk, že to tak Adams chtěl). Vážně, přečetl jsem myslím dvě ty knížky a měl jsem toho dost.
Kam se sakra hrabe na (nedávno zesnulého) Terryho Pratchetta! (tak, a je to venku!)
A asi to nejhorší na Průvodci je to, že kdykoliv, KDYKOLIV, se někde objeví otázka po smyslu života, nějaký fanoušek, který je náhodou poblíž, prostě NIKDY neodolá a řekne "42"! A šklebí se při tom jak nekrofil v márnici, jak to není přeúžasně vtipné.
Není. Není to vtipné. Ty knížky nejsou moc vtipné. A číslo 42 taky není vtipné.

Tak. To je asi všechno, co jsem měl na srdéčku. Někdy možná přidám ještě opak (tzv. guilty pleasure, což je vše, co haní okolí, ale vy si to užíváte)
 

A co vy? Máte taky nějaké popkulturní příklady, které vám okolí neustále cpe, jak nejsou úžasné, přičemž vy je vážně nedokážete ocenit? To by mě fakt zajímalo :)