Když Mečoun zpívá

Jedním z důkazů pro to, že mají bohové neskutečný smysl pro humor je to, že ačkoliv zpívám hrozně rád, zpívat vůbec neumím.
To není podceňování, pesimismus nebo nedejbože falešná skromnost, je to prachobyčejný ničím nepřikrášlený fakt. Když si otevřete jakýkoliv naučný slovník a kouknete na heslo "zločin proti lidskosti", najdete tam patrně jako příklad "Mečounův zpěv".

Takový je holt život.

Ale stejně mě dnešní zážitek poněkud vykolejil.
Abyste byli v obraze, už slušnou řádku let máme doma psa-nalezence. Pes-nalezenec je hrozně milé a přítulné zvíře, pokud se týče lidí. Co se týče psů, ty vyloženě nesnáší a nedovedete si představit, co to je za vyrvál, když na nějakého při venčení narazíme (a že na ně narážíme).

Co se dá dělat, odnaučit jsme ho to nedokázali. Takže má při venčení tlustý krátký vodítko a zásadně náhubek.
Jenže spousta psů běhá na volno a bez náhubku, takže existuje určité riziko, že ten náš blbec nějakýho psa vyprovokuje, a jelikož by byl cizí pes bez náhubku, byl by samozřejmě ve značné výhodě, že.

A toho se právě bojí hrozně mamka vždycky, když se jde pes venčit.

Takže dneska jsem s ním byl navečer venku já a jako obvykle jsme potkali psa (na vodítku, takže pohoda). Máme už zajetou krásnou krátkou trasu, při které je krásně vidět daleko na všechny strany, takže když zmerčím cizího psa, můžu nenápadně zmizet na druhý chodník apod. - což jsem udělal i dneska.

Obratně jsme se tedy před cizím psem vykličkovali pryč, ani si ho ten náš nevšiml, takže jsem byl rád, že nebyla žádná scéna.
No a jak jsem tak byl rád, tak když jsme přišli domů, začal jsem si zpívat "Hráááli jsme kličkovanou, vždyť to znáááš..."

V tom přiběhla mamka, úplně bledá strachy.
Mamka: "Co se stalo??!"
Mečoun (vyveden z míry): "Nic, co by se mělo stát?"
Mamka: "Já jsem se lekla že se pesanovi něco stalo a že vyje!"
Mečoun: (...) To ti teda pěkně děkuju.
 

Momentka z Mečounova dětství. Ilustrované foto.
zdroj 

Není to Apríl :(