Starý známý pocit

Kam se sakra poděla internetová anonymita, co? :D Tady člověk nemůže napsat tři články, aniž by ho přitom nerozpoznalo 20 lidí. Budu si stěžovat :D  Vezmu to popořadě, komentář po komentáři (jé, to přináší zpátky vzpomínky... a ne zrovna příjemné :D)

Walome:
Jó, přesně tohle mi říká x dalších lidí a já tak nějak vím, že mají asi pravdu. Tak si někdy prostě říkám, že nemiluju přímo ji, ale spíš to, co představuje. Jenže ten mozek to prostě ne a ne pochopit.
A i když pominu tohle, tak stejně, šance, že s ní kdy budu je přinejlepším směšná (i kdyby se stal zázrak, tak vona už de facto plánuje založení rodiny a já jsem stěží schopný postarat se sám o sebe. Ne, to by asi fakt nešlo :D)
ALE STEJNĚ TO TU POŘÁD JE, ten starý známý pocit. Jako Max Payne 2 na konci :D
"I felt the rise of that old familiar feeling. I hated it. I welcomed it..."
Tenhle starej známej pocit se prostě čas od času přihlásí o slovo a pak to dopadá, jak to dopadá (vzpomeňme na depression bar)
Dyť ty vole... já jsem solidní vůl :D založím si nový blog a hned třetí článek je UŽ ZASE O TOM SAMÉM :D
Křesťan by řekl, že bůh učinil člověka slabým. Já říkám, že je ten ty zas**nej starej známej pocit na mě moc silný :D Díkybohu že přichází jenom občas.
Ale když teď vím, kdo je přesně můj nepřítel, můžu s tím začít něco dělat. Třeba.
Pojmenuj problém a můžeš ho rozbít, jak já vždycky říkám.
Teď navíc začalo svítit slunce, a to mi dodalo víru v lepší zítřky :D Vždycky jsem měl za to, že jsem spíš zimní typ, ale ta tma a zima mi teď docela lezla krkem. Minulej rok jsem si slunce moc neužil, protože jsem byl moc naštvanej, ale teď už by to mohlo bejt lepší.
Je čas začít s léčbou.
I když já s tou léčbou už začal. Snažil jsem se a za tu dobu, co jsem tu nepsal, vyrazit klín klínem (to vlastně dělám už od roku 2005), ale zatím to bylo vždycky spíš horší než lepší :D Za těch několik měsíců jsem přidal další dvě do Všech mých lásek :D (Walome, ty víš jenom o jedný :D)
Kdepak, Casanova ze mě nikdy nebude.
No ale nevzdávám se, zatím ještě ne, protože svítí to zatracený slunce, a to mi dodává sílu :D Aspoň občas. Navíc mám díkybohům pořád svoje záliby. Nejsem apatickej, a to je podle psychologů dobrý znamení, i když já bych jim to zas tak moc nevěřil :D


verča: Já střídavě čekám, střídavě hledám, a tak nějak je z toho takový myšmaš. Každopádně hodný holky nepadají z nebe, to už jsem se za tu dobu naučil :D To už bych mohl rovnou jít do toho Tibetu, jak to plánuju už jakou dobu.
A lásku k bohu/bohům na mě nezkoušej, to je zbytečná práce :D

Walome2: na to už jsem tak nějak odpověděl :D Akorát doplním, že  tu povídku jsem četl xD Je dobrá =)

Bushido: Díky, jednou se ten zázrak možná i stane :D Mimochodem, co ty a bojové umění? Jak jsi na tom?:)

Koktejlka: Taky díky :D
Někdy mě napadá, že jsem něco jako blogísková verze April Ryan- Vlna. Když se objevím, věci se prostě začnou dít. Všechno se dá do pohybu. Jsem prostě takovej hlavní hybatel 8-) :D

A Cestuš je nějak podezřele potichu. Asi nemá čas :D

Jdu si koupit nový boty do tělocvičny :D Zatím ahooooooooooj