"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

sargo: Dál, dál... tohle je podle mého počátek všeho. Nepodceňuj pověry - v různých obdobích lidé měli své racionální chvilky a i když ne vždycky přežily (ty chvilky ) v použitelné formě, nějaké ozvěny zbyly. Viz v debatách oblíbený příklad s muslimy a vepřovým (V horkém podnebí by prasata byla snadným zdrojem epidemií...) Dřív, kdy lidé žili se zvířaty, museli mít potíže s mouchami mnohem větší než dnes.
S pavouky myslím, že své mohl udělat kříž na zádech křížáka. Také skutečnost, že dokázali tkát - oceňovaná vlastnost! Prý nosí peníze - že by měli pavučinu ve stejném koutě, kam se zakutálela mince? Jsou to neskutečně pracovitá zvířata a trpělivá k tomu - přímo vzor pro každé dítko. A jak je někdo v řeckých bájích, už má své místo na světě jisté.