Mečounovo okénko filmosofie II

Čili filmové moudrosti.  

RežiZér Kevin Smith je podle mě docela moudrý člověk. Ta moudrost je taková hodně specifická, není to taková moudrost načtená z knížek nebo získaná dlouhým meditováním v Tibetu, je to spíš takový typ "obyčejné každodenní moudrosti", která je "obyčejným" lidem mnohem bližší.
Je to vidět v některých jeho filmech, když tedy pomineme jeho Tweetování o análním sexu se svou ženou či rozhovory jeho postav ve filmu Flákači o kryptonitovém kondomu nebo "hovnodémona" z filmu Dogma.

Každodenní obyčejná moudrost podle mě přímo čiší z jedné scény z filmu Hledám Amy. Ten film je údajně inspirován vztahem Kevina Smithe s jeho bývalkou, Joey Lauren Adams, která v tomto filmu hraje hlavní roli.
K té scéně myslím není třeba žádný komentář, je vševysvětlující, takže snad jenom dodám, že jako obvykle přidávám svoje titulky.

Holden: Já nevím. Nevím co to dělám.
Bob: Hledáš Amy.
Holden: Co? Cos to řekl?
Bob: Že hledáš Amy.

Jay: Co seš tak šokovanej? Ten tlustej parchant to dělá pořád. Myslí si, že když bude furt zticha, tak si pak lidi sednou na prdel, když tu svoji držku otevře.
Bob: Kristepane, mohl bys už sklapnout? Z toho tvýho věčnýho žvanění mě bolí hlava.
Něco podobnýho jsem si před pár rokama prožil, jmenovala se Amy.

Jay: Kdy?
Bob: Před pár rokama?
Jay: Co, to žiješ v Kanadě nebo co? Jaktože o tom nevím?
Bob: Krávo, ty toho o mně nevíš tolik, že bych to nenarval ani do Grand kaňonu. Věděls že jsem vždycky chtěl bejt tanečník ve Vegas? Vsadím se, že ani tohle jsi nevěděl.
Jay: Tak už tu debilní historku vyklop, ať můžem jít a zahulit.

Bob: Takže jsem já a Amy. A jsme nerozdělitelný. Velká láska. A pak asi po čtyřech měsících mně něco přelítne přes nos a já se jí zeptám na jejího ex. Což je, jak všichni víme, fakt debilní krok, ale víš jak to je. Ne že bys to chtěl vědět, ale musíš to vědět, nebo jak se to říká. 
Takže mi o něm začne vyprávět. Jak se zamilovali, jak spolu pár roků chodili, jak spolu žili, její máma má radši mně, bla bla bla. A já jsem v pohodě. Ale pak na mě hodí bombu, a to takovou: párkrát, když spolu chodili, si přivedl do postele další lidi. Menage a troi, nebo jak se tomu říká. A to mě prostě úplně odrovná. Na takovýhle věci nejsem zvyklej, vždyť jsem měl katolickou výchovu, prokristapána.

Jay: Svatej kretén.
Bob: Nech toho. Takže mě to hrozně veme, jasný? Tak začnu zuřit. Nevím jak se vyrovnat s tím, co cítím, tak to vyřeším tak, že jí říkám "děvko" a že byla zneužitá, jsem úplně mimo. Fakt jí chci ublížit. Povídám:"Co máš kurva za problém?" A ona se mi snaží v klidu vysvětlit, že to byl jiný čas, jiný místo a že si nemyslí, že by se měla za něco omlouvat, protože podle ní neudělala nic špatnýho. A já na to: "Fakt?" Podíval jsem se jí do očí a řekl jsem jí, že je konec. A šel jsem pryč.
Jay: Supr!

Bob: Ne, idiote. Byla to chyba. Nebyl jsem z ní znechucenej, měl jsem strach. V ten moment jsem se cítil malej, jako bych neměl dost zkušeností, jako bych pro ní nikdy nebyl dost dobrej nebo něco takovýho, chápeš? 
Ale co mi nedošlo- jí to bylo fuk. Ona už toho kluka nechtěla, chtěla mě, Boba. Ale během tý doby, co jsem na tohle přišel, už bylo pozdě. Ona na mě nečekala. A mně zbyla jenom nějaká blbcova pýcha, kterou pak vystřídala lítost. 
Ona byla ta pravá. Teď to vím. Ale... odstrčil jsem ji od sebe. Takže jsem každej den od tý doby strávil hledáním Amy. Obrazně řečeno.