Mečounovo okénko filmosofie I

Filmosofie (dle Mečounova slovníku naučného): ze slova film a řeckého sofía, tedy moudrost. Filmosofie, tedy filmová moudrost.

Když ponecháme stranou milování moudrosti, tedy filosofii, zbyde vám plno dalších moudrostí. Moudrostí předků, rodičů, historie, vědy, života a tak dále a tak dále. Filmosofie je jednou z nich a má tu výhodu, že:

1) Je podána srozumitelným a zábavným způsobem (každý se raději podívá na film, než aby četl něco filosofického- já teď třeba čtu před spaním Buberovo Já a ty a moc to nechápu... s důrazem na slovo "moc")

2) Vám poskytuje moudrost ze situací, které byste vy osobně třeba nikdy nezažili (a ani byste je zažít nechtěli)

3) Vám k té moudrosti většinou hraje i hudba. Jeden z největších problémů reálného života je, že v něm nehraje žádná hudba (viz Cabel Guy).

Nevýhoda může být v tom, že tato moudrost pochází z filmu- čímž je řečeno vlastně vše. Jenže bystrý divák si podle mě dovede oddělit tu moudrost a nerealističnost. A navíc, mnohdy by ta modrost bez té nerealističnosti snad ani nemohla vyniknout...

Ale už dost keců okolo.

Každý si už asi někdy položil otázku proč je svět takový, jaký je (pokud ano, pak CHA! Filosofovali jste! :P)? Proč je tak nelítostný, krutý, nespravedlivý? Možná jste došli i k podobným závěrům: 1) protože příroda 2) protože lidi. Ale proč lidi, dost inteligentní na to, aby si podmanili celou planetu, dělají takový kraviny? Proč chtějí mnohem víc, než můžou kdy potřebovat? Proč ženy chtějí grázly místo milých kluků a proč muži podvádějí své věrné ženy? Proč se ničí drogami?

Částečnou odpověď na tyto otázky vám dá právě jedna scéna z filmu RocknRolla. Ne že by měla všeobecnou a neoddiskutovatelnou platnost, to jistě ne. Ale na druhou stranu by možná nebylo od věci se nad tím takhle zamyslet, protože vám ta scéna možná dá nový náhled na celou problematiku...

Přidávám svůj vlastní překlad pro ty, kdo si s inglištinou moc nerozumí. V té scéně jde hlavně o Johnyho monolog, Karla Rodena jako ruského mafiána berte spíš jako dokreslení :)

(POZNÁMKA: Videa z Youtube nějak blbnou, takže je to video takové smrsknuté, ale snad se to časem vyřeší...)

John: Pedro? Vrať se zpátky. Kam si myslíš že s tím obrazem jdeš?
Pete: Nikdy jsi neřekl, že je tvýho táty... nebo jak mu chceš říkat. Musíš ho vrátit, Johne. Lidi ho hledaj. Zlí lidi.
Ulice ožily zvukem bolesti.
John: Možná máš pravdu, Pete. Ale nemůžu ho vrátit. A víš proč?
Pete: Ne, proč?
John: Za dvě minuty se sejdem v hospodě.

Lenny: Ten obraz budu mít během několika dnů, to mi můžete věřit.
Uri: Dobře.
Lenny: Moc pěkný, mám rád čistý pole.
Uri: Takže se vám tu líbí, Lenny, že?
Lenny: Venku se nic nevyrovná, Uri.

Ale nechápu to, nikdo tu není.
Uri: To protože jsem nechal hřiště vyklidit. Nikdo nás nebude rušit. Viktore, prosím, přidej se k nám.

John: Vidíš ten balíček virgiiných vražedných tyčinek na konci piana?
Pete: Jo.
John: Všechno co potřebuješ o životě vědět je uvnitř těch čtyř stěn.

Uri: Co budeme dělat, Lenny? Pokaždý když chci uskutečnit platbu, se stane něco nečestného.
Ty o tom asi nic nevíš, že ne?

John: Všimneš si, že jednu část tvé osobnosti svedla iluze vznešenosti. Zlatý balíček královské velikosti s královským znakem.
Lákavé nasměrování k přitažlivosti a bohatství. Jemný náznak, že cigarety jsou vskutku tví královští a loajální přátelé.
A to, Pete, je lež.

Lenny: Promiňte, snažíte se mi něco říct?
Uri: Nesnažím se. Říkám to.

John: Tvoje druhá osobnost se snaží přitáhnout tvou pozornost na druhou stranu diskuze.
Nudně, tučně a černobíle se tu prohlašuje, že tihle elegantní malí vojáčci se tě ve skutečnosti snaží zabít.
A to, Pete, je pravda.

Lenny: Myslím, že zapomínáš s kým mluvíš ty drzej parchante. Asi zapomínáš kde seš, ty imigrante zasranej!

John: Krása je čarovné volání na smrt a já jsem závislý na sladké výšce její sirény.

Lenny: Tohle je moje země. Moje operace. Tohle město řídím já. Kurva... Bože... !

John: To, co začíná sladce, končí hořce. A to, co začíná hořce, končí sladce.

Uri: Musím teď jít, Lenny. Mám oběd s Radou, tvým Radou. Tohle, jak víš, je devátá jamka. Čeká tě dlouhé plazení zpátky k autu.
Do východu slunce bys to měl zvládnout, přesně včas abys mi vrátil můj šťastný obraz. Chci ho zpátky.
Slyšíš mě?

Lenny: Ano, ano, bože.

Uri: Časy se mění. Sbohem, Lenny.

John: To proto ty a já milujeme drogy. A to je i důvod proč ten obraz nemůžu vrátit.
Teď mi prosímtě podej zapalovač.