Jeptišky mi nosí štěstí?

Táta mi kdysi u babičky na Moravě (to byly časy) vyprávěl svůj nadpřirozený zážitek, ve kterém v hlavní roli figuroval on a přízrak jeptišky.

Vyprávěl mi to v noci, u babičky na samotě (u lesa) a já se pak bál jít na záchod O_o Tu historku tu převypravovat nebudu, důležité ale je, že to táta uzavřel tím, že kdykoliv potká jeptišku, má ten den hroznou smůlu a je to zkrátka zlé znamení, ze kterého nic dobrého nevzejde...
A proč to sem píšu? Protože se zdá, že já to mám právě naopak.

Ono je běžné, že se chce syn odlišit od otce (koukněte se na Ježíše Krista), ale že by se to týkalo i štěstí, smůly a náhody, to by mě teda nenapadlo.
Pravda, ještě jsem nezašel TAK daleko, abych začal veřit na horoskopy, kartám nebo abych prohlásil něco jako "náhody neexistují!" Ale prostě se mi staly dvě příhody, které mě teď nutí koukat se do noci se zamyšleným pohledem *pravda je někde tam venku*

Takže poprvé jsem potkal jeptišku někdy teď na podzim. Jel jsem do školy a měl jsem za to, že budeme psát takovou menší pětiminutovku... no a mně by se docela hodilo, kdybychom ji nepsali (bylo to z anglických článků, který jsem vždycky jen tak zběžně přelétl)... no a tu jeptišku jsem myslím uviděl někde v dálce a hned jsem si vzpomněl na tátu a jeho historku a zajímalo mě, jestli ten den bude teda katastrofální...

A ono ne! Písemku jsme nepsali a když jsem šel zpátky na tramvaj, našel jsem na zemi 200,-. To se mi snad nikdy v životě nestalo o_O
Tím byla moje víra v prokletí jeptiškou nahlodána na pravý opak...

No a dneska?
Dneska jsem jel do školy na kolokvium s tím, že mě učitel asi vyhodí, protože ten předmět jsem chtěl původně nechat... ale nakonec jsem si to rozmyslel a napsal referát z dané knížky. Tu knížku jsem sice poctivě přečetl a měl z ní zápisky, jenže ty jsem si dělal někdy před půl rokem, tak jsem už trochu pozapomněl ty souvislosti a podrobnosti a tak... Takže jsem prostě během tří dnů splácal referát stylem "tohle je dlouhý a divný, nerozumím tomu, tak to smažu" a odeslal to. Načež mi teda za pár dní přišla pozvánka na kolokvium. A já si ten referát po sobě přečetl a musel jsem se smát, protože to bylo fakt hrozný :D Všude samý překlepy, heslovité věty (někde jsem zapomněl dopsat sloveso, někde mi přibývalo zájmeno atd.)...
Takže jsem dneska na to kolokvium šel s tím, že se aspoň omluvím za ty překlepy a hesla a tak, přičemž ani moje znalosti nebyly kdovíjak extra velký (přečetl jsem si už jenom ten referát, ani na ty výpisky jsem neměl náladu :D).
No a dneska si tak jedu metrem, čtu si znova ten hroznej referát a naproti mě si sedne jeptiška. Taková klasická postarší dáma, jaký jeptišky bývaj, žejo. Měla s sebou dvě krabice s nějakým držákem nebo stojánkem nebo co a já si zase vzpomněl na tátu a jeho historku. A na minulé setkání s jeptiškou, která mi přinesla štěstí.

Takže dorazím do školy a jsem celej nervózní (učitel je sice pohodář, ale ten referát byl fakt divnej), sednu si k němu a on "Mám vás vůbec zkoušet? Je vidět, že jste si s tím referátem dal docela práci."
Já: WTF? O_o
Šel jsem tam s tím, že mě asi vyrazí a nakonec mám za 1 :D Ten referát se mu očividně líbil, takže si těch překlepů a chybějících sloves buď nevšiml, nebo mu to nevadilo. Ptal se mě i na věci, který byly "mimo soutěž" a já to všechno věděl na všechno jsem si vzpomněl a co jsem nevěděl, to jsem si odvodil... až na menší škobrtnutí na konci, ale jinak pohoda, a to jsem tam byl přes půl hodiny.

Takže jestli to takhle půjde dál, asi si nějakou jeptišku unesu ke mně domů... a budu nepřemožitelný. Jako Houser Gusta z Kačera Donalda. Che che che.

Ale náhody stejně existují.