"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: Jojo, to je díl, jak má mindrák z toho, že je jenom mazač drtičky ve šroubárně a chtěl by být slavný (na to ho přivedou synovci)... tak se chce přihlásit do talentové soutěže a zpívat
To s tou ozvěnou je z jinýho dílu, to má mít přednášku o ozvěnách, tak trénuje v údolí a synovci jsou schovaní na druhé straně a nechávají si ozvěny "zpoplatnit"
To s těma unavenýma očima bylo jak Donald vzal domů toulavou kočku, která je nenechala vyspat... to bylo taky dokonalý

To s těma poslíčkama bylo taky super, ta stará ženská jak tam říká ohledně toho tajemného ctitele "Možná mě viděl v noci nebo v dálce v nějakém podchodu..."
Předtím ještě Donald doručí psaní nějaký Španělce, je to milostný vzkaz od Maňana V. Parku (maňana je španělsky zítra, tzn. Zítra V Parku Přesně z takových odkazů nemůžu, na to malý dítě nemůže přijít...)

Tu tlustší knížku komixů nemám a neznám A jméno Mickey Mouse jsem taky vždycky četl doslova

Ad. "Neviděl jsem ty Mladé svištíky takhle rozčilené od té doby, co jsem jejich sbírkou lesních kožek leštil mosaz." To bylo v díle, kde Mladí Svišti soutěžili v počtu světocýh rekordů s Mladými Strážkyněmi...

Ad ruce: Tak to je fajn, že takový žencký ještě nevymřely...