Jsem na**anej

Víceméně na všechny a na všechno :P

Jsem (právě TEĎ) znechucenej, otrávenej, nic mě nebaví, nemám náladu a vůbec. Proč? Inu, to je jednoduché. Je to celkově nálada vycházející z přesvědčení, že jsem prostě takovej línej parchant, kterej se moc nesnaží a pak se neustále diví, že mu věci nevycházejí a kdyby se trochu víc snažil, měl by ze sebe mnohem lepší pocit, který nemá, protože se nesnaží a asi se ani snažit nezačne, protože mu chybí patřičná motivace :D Co z toho vyplývá? No hlavně to, že se to teď snažím dohnat úpornou snahou něco změnit, což se mi nepodaří, protože motivace vyprchá, na**anost odezní a zítra bude zase vše při starém. Motivace bude pryč a důvod se snažit k nedoptání. Godot opět nepřijde.

Nejlepší motivace pro (heterosexuálního) muže jsou samozřejmě žencký, jenže žádná po ruce není. Až na tu ruku samotnou *oplzlý smích* Jó, to by byla nádhera, kdybych čas nemusel obětovat něčemu (škole, která mě taky solidně drtí), ale někomu. To by se to ráno vstávalo o poznání líp. Inu, nedá se svítit.
Další přesvědčení, ze kterého moje na**anost vychází je, že kdybych se v určitých minulých momentech nenechával ovládat strachem a občas taky trochu třeba zapřemejšlel, mohl jsem dneska být trochu jinde a nemusel tohle řešit, což může a nemusí být pravda, ale vysvětlujte to své iracionální složce, žejo. Ne nadarmo mi blogíseQ občas zdobí tenhle titulek:

(Vlad měl pravdu. Nejsou žádné volby. Nic než přímá linie. Iluze přijde až potom, když se ptáte "proč já?" a "co kdyby?"
Když se podíváte zpět a uvidíte různý možnosti, jako ostříhanou bonsaj nebo rozvětvený blesk. Kdybyste něco udělali jinak,
už byste to nebyli vy, byli byste někdo jiný a ptali se na jinou sérii otázek.)

Navíc teď budu asi muset jít na pobočku ČSOB a vyptat si peníze z penzijního připojištění mýho táty.
Takže tam naběhnu a řeknu něco jako: "Dobrý den, umřel mi táta, dejte mi jeho peníze."
To je prostě divný.
A vůbec je to celý divný.
Ale tak už to chodí na téhle zkurvené zemi (to řekl Pozzo, a to JEŠTĚ předtím než oslepl).

Další navíc: Stejně moc nepomůže, když to takhle sděluju světu, protože:
1) To nikoho moc nezajímá
2) I kdyby to někoho zajímalo, stejně nemá moc to změnit

Takže zbývá se vybít na Lucince a ráno zase a opět, tudíž opakovaně... vůbec nic. Nic se nezmění, samo od sebe určitě ne a já už nebudu mít náladu s tím cokoliv dělat a zas se budu úporně snažit něco přečíst do školy... fuh.
Ale důležité je nefňukat! Protože tvrdí chlapi nefňukají a já jsem tvrdej chlap 8-)
A třetí navíc! Na**anost je mnohem lepší než poraženectví a beznaděj, to mám ověřené z praxe!

A i když už to je teda takhle, tak to přece vůbec neznamená, že mi u toho aspoň nemůže hrát krutopřísná hudba, hell yeah!

(přesně tohle všechno umím a mám podobnou postavu, jen jsem ještě o něco hezčí a mám jinej účes)