"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."
Horatius: úryvek z díla Óda IX
čekejte prosím, probíhá přenos dat...
tlapka: Já to beru tak, že když se narodí dítě, je to nečekané a je horší sehnat lidi dohromady, aby se to oslavilo. Lidé ví, že život mu teprve začíná a na přivítání do světa mají času dost.
Když ale někdo zemře, je to sice také mnohdy nečekané, ale všichni ví, že pohřeb je poslední šance se rozloučit.
Upřímně, radši nerituální oslava než rituální smutek.