"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

maydayberry®svetu.cz: Co to vidím po jednom století nebytí na tvém blogu...
Básnička! Literární střeva na to máš. Pokud nechceš být zbytečně kreativní a nějak to nedopatřením zabít, když slečnu moc neznáš, čti dál:
Co mám osvědčený - takový "napsání omylem", ale vlastně schválně. Napíšeš text jakoby pro někoho jinýho a pošleš jí. Pak to shodíš na překlep, nečitelnej mail na ubrousku nebo tak něco... V drtivé většině případů jsem se takhle po netu opravdu dost zakecala, i když jsem se často opravdu náhodou překlikla.
Nejsem zas tak normální případ, ale obvykle mi stačí hodina konverzace na to, abych věděla, jestli mi ten člověk stojí za osobní setkání (týká se obého pohlaví)...
Good luck!
P. S. Na toho kamaráda ti fakt neskočím.