"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

monuminous: "Viděl jsem tě tuhle a moc ti to slušelo" asi není špatné, ale už je tam přímá deklarace milostného zájmu. Má-li to být pomaloučku polehoučku, spíš bych na to šla přes studentskou pospolitost: "...to budeš ty, co jsem tě viděl ve škole. Co studuješ? Já studuju támhleto..." A teprve až by se rozvinula nějaká debata, pokročila bych kousek dál, podle situace.