"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

imperatrice: Dělat ze sebe rohožku a bejt maximálně pozornej je rozdíl. Ozývala bych se obden až denně. Prostě napsat. Vzpomenout si, že psala zkoušku, zeptat se jí na to. Číhat, kdy bude mít svátek a napsat přání v 0:01. Prostě dávat najevo pozornost a že na ní myslím. Nemyslím zase poslat do tejdne 5 básniček a jednou do hodiny psát "myslim na tebe" nebo se opakovat.

Já to mám tak, že když mi chlap sejde z očí, rychle ztrácím zájem. Kamarád si jí prostě musí "udržovat", protože když se neozve tejden, začíná potom zase víceméně od nuly.
Chci těmi komentáři říct, že když máte vy chlapi o někoho zájem, máte o sobě dávat vědět častěji, než si myslíte. Řekla bych, že chlap ženskou mnohem častěji nebaví a omrzí v případě, kdyby dává najevo zájem stejně málo jako všichni předtím. A tedy ničím nepřekvapuje. Já osobně potřebuju neztrácet pocit, že o mě má stále zájem. Tak by měl ten můj pocit posilovat. Napsat třeba i v případě, kdy dopředu nahlásil, že o víkendu vůbec nebude mít čas. To pak ona nečeká, že bude psát a potěší jí, že on si na ní vzpomněl, přestože byl zaneprázdněn.

A řekla bych, že spíš když se ženská furt ozývá, tak omrzí chlapa. Ona má čekat, on dobývat.