Cesta do hlubin lidské duše VI: ROZUZLENÍ

Nejčastější zločin v českých zemích v období baroka nalezen!

Pokud nevíte o co go a chcete si trochu zapřemýšlet, račte kliknout sem.

Jak tedy dopadla naše malá velká anketa?

Jeden člověk si myslel, že se onehdá v "Čechách" vraždilo. Tři lidi byli pro znásilnění. Sedm lidí měli za to, že se nejvíc kradlo. Někdo si myslel, že se hlavně páchaly výtržnosti. No a nakonec pro zhanění cti byli čtyři lidi, křivou přísahu všichni odignorovali.

Takže jak to tedy opravdu bylo?

Inu, zdá se, že měli pravdu ti, kteří tvrdili, že...

...

...

...  Ale to si povíme až po reklamě!

...

Dobře, nechám toho. Pravdu měli ti, kteří tvrdili, že se nejvíce hanilo na cti. Zní to divně, ale je to tak. Krádeže, znísilnění atd. se sice dělo taky, ale rozhodně ne v takové míře. Např. ty krádeže byly nejčastěji malého formátu, dnes bychom to ani nepovažovali moc za krádež, byl by to spíš přestupek. Každopádně zloděje (kradly se hlavně šaty, které někdo nechal sušit venku na sluníčku) většinou lidi čapli hned ve vedlejší vesnici (kde kradené zboží prodával), dali mu přes hubu a bylo to vyřešeno.

Jenže s tím zhaněním cti je to trochu něco jiného, protože tento zločin kdysi vyloženě stál za to, aby se nechal zapsat do úřední knihy. Modelová situace vypadala zhruba takto: představte si takovou klasickou počestnou měšťanku, která si jde po ulici na nákup, nebo tak něco, když v tom potká nějakého místního dobrého muže, který jí jen tak beze všeho řekne, že to je k*rva. Nic víc neudělá a jde dál.
Dotyčná nelení a vydá se na radnici, kde celou situaci popíše a tento čin je posuzován jako verbálně lehké napadení. Takže radní vydají příslušné rozkazy a dotyčného výtečníka o něco později čapnou a dopraví na radnici, kde se sepíše zápis do úřední knihy, jsou tam napsaná jména, popis celé situace atd. Dotyčný lump se pak omlouvá a říká, že to myslel jenom jako žert a že to tak nemyslel. Celý spor se ukončí tím, že si poškozená a pachatel podají ruce a pod hrozbou pokuty se zaváží, že o celém případu nebudou mluvit.

A je to vyřešeno. Takových zápisů je v těch úředních knihách prosímpěkně asi 50% ze všech trestných činů, které se tam zapisovaly.
Na čest se totiž tenkrát nahlíželo jako na něco docela důležitého, kdo neměl čest, tomu se nedalo věřit a jistě vítě, že existovala jakási bezectná povolání (kat, lehká děva,ras atd.) a příslušník takového povolání například nemohl svědčit u soudu, protože neměl patřičnou čest. A tohle právě souviselo s myšlenkou, že tu čest vám takto někdo mohl urážkou odejmout.
Takže když pak někdo někoho "verbálně napadl" a urazil, považovalo se to za docela závažnou věc, která se nedala přejít jenom tak a musela se vyřešit. A např. když jste počestnému měšťanovi řekli, že je "kluk" nebo "šelma", tak to bylo považováno za docela hnusnou urážku.

Otázkou zůstává jak to bylo přesně na vesnicích, protože tam soudní systém pracoval trochu jinak, nicméně bych skutečně tvrdil, že to s těmi krádežemi zas tak horké nebylo.

Co se týče vražd, tak těch taky zrovna moc nebylo, stejně jako nebylo moc poprav (cca od začátku 17. století). A když už byl někdo odsouzený k smrti, tak to vůbec neznamenalo, že byl trest vykonán. Ale to si asi nechám na jiný článek...