Znáte ten pocit... ?

Znáte ten povznášející pocit, kdy je vám jedno, že je venku hnusný počasí? Kdy se nestaráte o to, kolik toho máte udělat a zvládnout, protože víte, že to zkrátka zvládnete? Kdy všechny vaše chmury zažene myšlenka na jednoho konkrétního člověka?

Kdy máte pocit, že svět tak nějak dává smysl? Kdy jste schopni v sobotu vstát v 7:00 (!!!) jenom proto, abyste zastihli dotyčného (dotyčnou) na ICQ, protože víte, že odjíždí pryč a nebude mít čas, a tak si s ní(m) celý další den nepopovídáte? Znáte ten pocit, kdy máte takové ty motýlky v břiše? Kdy vás chrání nějaká neviditelná aura, díky které víte, že všechno nakonec dopadne dobře?

Ten pocit, kdy víte, že na vás druhému záleží? Kdy víte, že vaše existence má konkrétní smysl? Kdy jste si jisti, že vztah s tímto člověkem nebude bez problémů, vidíte jeho chyby, ale přesto si jste jisti, že právě s ní(m) budete šťastní? Kdy byste pro tohoto člověka dokázali obětovat cokoliv, možná i svůj vlastní život? Kdy se nemusíte každé ráno ptát sám sebe, proč vlastně vstát z postele?

Znáte ho?

A chtěli byste tenhle pocit (znovu) zažít? :)

...

...

...

...

...

Já taky :D