"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

monuminous: Já ten film viděla před pár lety v kině a zasáhl mě jako málokterý jiný. "What is
the war in the heart of nature?" Divák (v mém případě aspoň) vnímá dění na plátně všemi smysly, jako by tam byl: uprostřed majestátní přírody, se skoro hmatatelným strachem z neviditelných nepřátel. Malick, no. Ale na strom života jsem se zatím nevypravila, všude se dočítám, že se to tektokrát TM vymklo do jakéhosi mystického kýče. Tak nevím.