"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

zlomenymec: Já ti to hned vysvětlím, děfče nešťastné Platón tu je proto, že ho mám momentálně načtenýho nejvíc a umím tak jeho texty jakž takž interpretovat.
Ještě mám načteno pár dalších, ale třeba takového Gadamera a jeho Problém dějinného vědomí sem dávat nebudu, protože by to jednak nikoho nezajímalo a jednak by to asi skoro nikdo nepochopil Stejně tak jako Descarta, u toho mám strach, že bych mu dával do pusy něco, co nikdy neřekl...
Zkrátka Platón je teď moje číslo jedna a tyhle články mají za cíl prostě nějakým jednoduchým způsobem předat něco z těch textů- pokud možno srozumitelnou formou. O nějakém objektivním hledání pravdy tu nemůže být ani řeči, prostě tu tlumočím texty (proto má ten článek v nadpisu Podle Platóna)
Takže když se nezmiňuju o hedonistech, kteří mají možná pravdu, tak je to proto, že se o nich v textu Faidón nezmiňuje ani Platón Když tam nezmínim ideál kalokagathia, je to proto, že ho taktně vynechal i Platón atd.
(čímž jsem už asi dostatečně vyvrátil i tvrzení, že bych to byl JÁ, kdo zavrhoval tělesné požitky).
Tož tak