"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

pianista: Může teoreticky existovat model šmrncnutý metrosexuálem, který hezky skloubí péči o vzhled (a dejme tomu i tu tělesnou rozkoš, když jinak nedáš) s filozofií a bude mít vystaráno? Teda ne že bych se chtěl dostat k bohu... Nebe mi stačí.
A co chytré prostitutky, které se filozofie nebojí ani k ní nemají odpor?
Ale řekni mi, k čemu ty smysly a požitky mám? Mám se všeho vzdát a obrátit se k filozofii jen proto, abych se moje duše nezasekla mezi troposférou a stratosférou?