Poloakční včerejšek

Dlouho tu nebylo nic z mého života, tak to musím napravit :D

Já nejsem moc akční typ. Nemám rád rychlost, adrenalinu taky moc neholduju a stresy vyloženě nesnáším. Jasně, cvičím, dělám bojový umění a občas běhám- někdo situace neznalý by mohl říct, že to je akčnost až na půdu. Jenže já to prostě dělám (a i svůj život žiju) svým stylem, v klidu, pomalu, žádný stresy- občas je potřeba reagovat pružně a akčně, ale rozhodně tyhle situace nevyhledávám.
Jsem taková šedá myš, která se občas dokáže změnit badass mothafucka (:D), ale jakmile nebezpečí pomine, jde se z toho vyspat a další den už je zas nenápadná myš.

No a včera byl zrovna takovej zajímavej mírně akční den O__o

Začalo to takhle brzo ráno, asi v 9:30, kdy jsem se KONEČNĚ vyhrabal z postele. Po ranních nezbytnostech (snídaně atd.) si tak v klidu prokrastinuju (mám se učit na nejdebilnější zkoušku z celýho ročníku, u který vyletí cca 80% studentů), ale v náhlém popudu mysli mě napadlo, že bych taky mohl jednou být domácnosti nějak užitečný, žejo.
Takže jsem překvapené mamce vysvětlil, že dneska jakože budu vařit já a máma, která 26 let svého života strávila v kuchyni, s tím překvapivě souhlasila :D

Rozhodl jsem se udělat megakrutohustopřísnej oběd přesně v mým stylu, čili bramborovou kaši s párkem :D
První zádrhel bylo škrábání brambor O__O Naškrábat brambory pro 4 lidi je prostě ZLO! Po menším tréninku se mi jakž takž podařilo přijít na to, jak brambory oškrábat tak, abych přitom nepřišel o prsty, ale trvalo mi to zhruba půl hodiny o_O
Pak jsem ještě musel sehnat ty párky, ale to nebylo nic, co by nevyřešila průměrná česká masna, že.

Ještě jsem k tomu oloupal (!) a nakrájel (!!) červenou papriku! Až tak! 8-)
No, a bylo to celkem dobrý, musím se pochválit, protože to za mě nikdo jinej neudělá :D

Pak jsem se teda asi 2 hodiny věnoval učení (prokrastinace je svinstvo o_O), načež jsem se na to vykašlal a šel na trénink (poslední v tomho školním roce).
Četl jsem varování meteorologů o tom, že se sem prý řítí bouřky s vichřicemi, ale venku bylo krásně, tak jsem si řekl- what the hell, mikinu a nepromokavou jarní bundu jsem nechal doma a vzal si pro jistotu deštník.
Trénink byl fajn, ani nejsem nijak extra domodřenej, ale zhruba v jeho polovině se přiřítila solidní bouřka. Krutopřísnej déšť, kroupy, hromy a blesky, klasika :D
Na konci tréninku to vypadalo, že už se to trochu zlepšilo, pršelo tak nějak přijatelněji a kroupy nepadaly, takže jsme to zalomili a šli domů.

Frajersky jsem odmítl nabídku odvozu a radši to vzal pěškobusem, a tady nastává ta zábavná část :D Ono se tak nějak rozbelskatělo. Prostě blesky lítaly frekvencí 1 blesk za 30 vteřin (stopoval jsem to :D).
Tak, já si sice s fyzikou nikdy moc netykal, ale stejně vím, že voda + blesky = pořádnej průser. Takže jsem se snažil tak nějak vyhýbat vysokým stromům (neúspěšně :D) a stožárům a tak.

Říkal jsem si, že pravděpodobnost, že do mě něco uhodí je směšně malá, ale stejně :D
Roztáhl jsem teda svůj deštníček, což bylo teda spíš symbolický gesto a pokoušel se vyhnout kalužím, což teda nešlo vůbec. V takových chvílích má člověk možnost uvědomit si, jak ty chodníky a silnice vůbec nejsou rovný :D Abych to zkrátil, doslova jsem se brodil domů, kalhoty jsem měl namočený nad kotníky a nad hlavou mi bůh jasně dával najevo, že si na tuhle bouřku vyhrnul rukávy :D

Takže tak jdu (=brodím se), poslouchám ty rozkošný hromy (a uvědomuju si, jak tyhle bouřky musely archaický lidi děsit...) a pokouším se nemyslet na všechny ty případy kdy do člověka uhodil blesk, který jsem četl na netu. Všude jsou stromy, lampy, stožáry, hrome, i ten můj deštník měl kovovou rukojeť :D Ony ty blesky měly asi plno jiných, mnohem lákavějších cílů k přistání, ale stejně... moc příjemný pocit to nebyl :D
Tak jsem si tak vzpomněl na slova Jacka Nicholsona z prvního Batmana ("Když už musíš odejít, jdi s úsměvem!") a začal jsem si prozpěvovat I am singing in the rain, což se k té atmosféře náááramně hodilo :D

Trochu jsem se pochechtával při pomyšlení, že by mě sejmul blesk v momentě, kdy by moje poslední slova byla "I am happy again!" :D
A jelikož široko daleko nikde nikdo nebyl, do toho zpěvu jsem si i trochu zatancoval (po tom, co jsem se přebrodil přes první kaluž už mi bylo celkem jedno, jak moc jsem mokrej)... no, zatancoval, spíš zahopkal :D
Pravda, tak pěkně jako Kellymu mi to neklapalo, ale tak co už :D

No, tak jsem teda dorazil domů, zmoklej jako slepice (ponožky a boty jsem musel vyždímat xD), načež mě bratr přemlouval, abych s ním šel na nový X-men. Nakonec jsem podlehl, převlékl se do suchého (mezitím přestalo pršet) a opatrně se přesunul do kina (podařilo se mi uchovat boty suché!)...
Film byl supr, fakt.

A to byla taková tečka za tím naším případem... :D
Dneska jsem byl v knihovně a v nemocnici zeptat se kdy budou potřebovat moji krevní skupinu (jsem dárce krve), a můžu přijít až v půlce srpna o__O O moji krevní skupinu holt není zájem, no, má ji každej druhej :( :D

Tak, a teď už zas konec prokrastinace, je čas se jít učit na září. Blééé!

Pěknej den přeju xD