"Ne všichni vlci mají tesáky a drápy."
Dlouho jsem nepřispěl do téhle zaprášené rubriky. Myslím, že je čas to napravit.
The Path je mírně hororová 3D cosi-jako-adventura.
Na začátku jste v místnosti, ze které si vyberete jednu ze 6 mladých slečen. Pak vás maminka autem zaveze na kraj lesa a váš úkol je jasný- donést košík s jídlem babičce domů. Je tu jen jedno pravidlo: Nechoďte do lesa.
A tohle pravidlo musíte porušit.
Skutečně, když půjdete rovnou po cestě a nezabočíte do lesa, dojdete k babiččině domu a hra skončí neúspěšně. Nezbývá vám tedy nic jiného než vstoupit do lesa a okamžitě se v něm ztratit (doslova).
A právě tady se dostává ke slovu vlastní hra. Většinu herní náplně totiž tvoří (po)pobíhání po lese a sbírání bílých květin (fakt), různých předmětů a občasná interakce se "speciálními" lokacemi. Jakmile se v lese dostatečně vyřádíte, můžete se vydat k babičce (hra vám občas na krátkou chvíli poskytne přehlednou mapku).
No, nechci spoilerovat, ale jakmile dokončíte hru s jednou dívkou, můžete si z domu vybrat další. A tak pořád dokola, až...
Nebudu vám kecat, tuhle hru si neužije každý. Spíš než hra je to jakýsi umělecký experiment, grafika je zrnitá, les je tmavý a černobílý, hraje vám pochmurná hudba, a vůbec, celé je to takové hrozně pomalé, melancholické a smutné. Občas se dívka k nějaké speciální lokaci/předmětu vyjádří (někdy dokonce formou básně)...
Ve výsledku to ale vypadá tak, že prostě celou hru běháte po lese a "něco" hledáte. Pokud zůstanete chvíli stát, odnikud přiběhne dívka v bílém, která vás může zavést zpátky na cestu u lesa.
To je víceméně vše.
Já tu hru hrál, sice jsem ji nedohrál, ale krutě jsem si ji užil- na notebooku, v křesle, za temných nocí... má dokonalou atmosféru a je hrozně "nejednoznačná" a umělecká (jo, takhle nějak si já představuju umění). Pokud patříte mezi lidi, kteří tyhle věci dokážou ocenit, neváhejte.
Přidávám trailer a jednu písničku:
A ještě pár obrázků:
