"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

imperatrice: Na těch několika málo stránkách se to dokonce několikrát opakovalo. "Ale já po tobě opravdu nic nechci, dcero..." nebo tak nějak. Asi proto si to pamatuju.

Jo jo, karma. Žij tak, abyses na sebe moh podívat kdykoli ti bude nastaveno zrcadlo. Tak je to a žádnej bůh tě nespasí!

Víš co, vypusť to slovo magie. Máš to ale pěkný záhlaví. Věřím na anděly, tak nějak a ne jinak. Už dávno bych o tom napsala, ale... to se nedá. Tady jsou všichni racionálně založený a už tak vypadám jako blázen, tak proč ještě přilejvat benzín do ohně.