"Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá Bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední, která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře - buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost."

Horatius: úryvek z díla Óda IX

imperatrice: Čet si Hovory s Bohem? Já asi tři strany. A utkvělo mi něco, co si pamatuju dodnes - Bůh po nás nic nechce. Nechce, abysme se k němu modlili ráno a večer, přinášeli mu dary a oběti, naordinovali si tři dobrý skutky týdně atd. To všechno si vymyslel člověk. Vymyslel si, že se Bůh bude zlobit, když člověk něco provede nebo že ho naopak odmění, když udělá něco dobře. Vymyslel si, že se musí chodit zpovídat a nechat si dávat rozhřešení. Přímo na boha nevěřím a náboženství mi nejsou sympatická, ale věřím na nějaký ty boží mlýny, i když bych tomu řekla jinak, a sice zákon akce a reakce. Všechno, co uděláme, se nám vrátí jako bumerang. A pak taky věřím na sílu myšlenky a sílu přání a říkám tomu andělská magie. A tomu věřím na základě toho, co jsem sama prožila. Snad jsem tentokrát srozumitelná, heh.